Děti by měly nejdřív umět kotoul, až pak back-hand

„Syn chodí na hokej, dcera hraje tenis“ – tohle sdělení zní asi zajímavěji než „děti chodí cvičit“. Jenže pokud je řeč o školácích prvního stupně nebo předškolácích, je správně druhá varianta. Mladší děti by se neměly předčasně specializovat na určitou sportovní disciplínu, důležitá je pro ně všeobecná pohybová průprava.

Rodiče si někdy prostřednictvím potomků plní své sny, aniž by si uvědomovali, že tím dětem vlastně škodí. Vozí třeba čtyřletého synka dvakrát týdně na hokej či tenis, a ani si nevšimnou, že přitom zaostává v základních pohybových dovednostech a neudělá pořádně ani kotoul. Navíc ho možná ten hokej či tenis až tak úplně nebaví.
„Není divu, v tomhle věku je takové úzké zaměření pouze na jeden konkrétní sport ještě předčasné. Dětské cvičení musí být hlavně zábava. Konkrétně u předškoláků je důležitá především všestrannost propojená se sportovními hrami – v pozitivním prostředí, bez drilu, bez srovnávání, kdo co umí nebo neumí, a hlavně bez předčasné specializace na jeden sport. Díky tomuto přirozenému všesportovnímu rozvoji pak bude mít dítě v konkrétním sportu náskok. Zkrátka – nejdřív by děti měly umět kotoul, a až potom odpalovat na tenise back-hand,“ vysvětluje Kristýna Přibylová z profesionálních dětských tělocvičen Monkeyˈs Gym.

3 zásady pro dobrý výsledek:

Promyšlená metodika – profesionálně vedené dětské cvičení musí mít pevně stanovenou metodiku, kde na sebe jednotlivé cviky a dovednosti navazují tak, aby děti získávaly postupně obratnost a zkušenost ve všech důležitých oblastech pohybového vývoje.
Pravidelná docházka – dětem umožní učit se dovednosti postupně, nezůstávat pozadu za vrstevníky a zvládat v pohodě průběh hodiny. Jen tak je bude cvičení bavit a přispěje k jejich zdravému sebevědomí. Pohyb si zafixují jako něco příjemného a budou se k němu vždycky rády vracet.
Vzor v rodině – děti přebírají vzory a návyky od rodičů, a to i ty stravovací či pohybové. Proto je právě rodina tou hlavní hybnou silou, která formuje vztah dětí ke sportu. Pro správné pohybové návyky je osobní motivace ze strany rodiny zásadní – když se hýbou rodiče, děti to považují za samozřejmé.

Opičí se po nás
„Málokdy se stane, že dítě aktivních rodičů nemá k pohybu pozitivní přístup. Naopak děti z rodin, kde se nesportuje, jsou většinou lenivější a hůře se k pohybu motivují. Proto také bývají méně šikovné, jelikož mají málo zkušeností. To následně vede k tomu, že si tolik nevěří, a tak se do pohybových aktivit nezapojují,“ říká Kristýna Přibylová z profesionálních dětských tělocvičen Monkey´s Gym, podle níž by se děti měly každý den trochu proběhnout, udělat pár dřepů, skoků snožmo a o jedné noze, chvíli skákat přes švihadlo, zvládnout několik „sklapovaček“ a kliků nebo přítahů na tyči. Zkrátka by si měly procvičit celé tělo tak, aby žádná jeho část nezahálela.
„A pokud si dokážeme najít čas a pravidelně si zasportujeme s nimi, uděláme pro ně víc, než si myslíme. Je skvělé, když celá rodina vyráží pravidelně na kolech na vyjížďku nebo na pěší výlet, rodiče chodí s dětmi plavat, hrají míčové hry nebo je učí badminton,“ dává příklady Kristýna Přibylová a na závěr upozorňuje ještě na jeden důležitý aspekt, který dětské sportování přináší. „Je jednoznačně prokázáno, že děti zvyklé na pravidelnou pohybovou aktivitu postihne v dětství méně úrazů, protože jsou šikovnější, mrštnější a umí lépe padat, což pomáhá předcházet těžším úrazům.“

Zdroj: www.monkeysgym.cz