Kdo velí našim dnům?

Rodiče malých dětí často říkají: my to rozhodně nejsme! Péče o kojence zaměstná na 24/7. Je to tak správné? Jak koordinovat všední den s miminkem, aby zůstalo prostoru i pro vlastní zájmy?

Mnozí rodiče jsou dnes postaveni před otázky, které dřívější generace vůbec neřešily: Máme se přihlásit na kurz rodičovství? Je obsah skleničky s bio kojeneckou výživou opravdu bio? Má smysl kojenecké plavání či pohybová výchova batolat? Šátek, nebo nosítko? Proč nás naše dítě tak znejišťuje? Děláme dobře, co děláme? Nerozmazlíme naše dítě příliš?
Generace rodičů dnešních rodičů podobné otázky neznala. Do konce 80. let minulého století bylo jasno. Děti potřebují hlavně „režim“, tj. pevné časy kojení, hry, koupání i spánku, ale víc se rodina kojencům a malým dětem nepřizpůsobovala. Kam by to vedlo? Vždyť to dítě by bylo strašlivě rozmazlené! Říkalo se tomu autoritářská výchova. Děti se musely zkrátka přizpůsobit. Výstřelky se příliš nepěstovaly. Ale i rodiče se drželi při zemi: s miminkem někam na odpolední kávu do kavárny? Nepřichází v úvahu. Matky malých dětí patří domů, zvláště v době, kdy miminko musí spát či svačit…
Dnes nastává opačný extrém. Kojení podle potřeby, šup do nosítka a vyrazit na úřady! A to není vše. Rodiče zároveň touží po chvílích vlastního – dřívějšího – života, tahají miminka na vernisáže, na večírky k přátelům a někdy také na exotickou dovolenou.
Obraz kojence se v posledních desetiletích dramaticky proměnil. Podle vývojových odborníků je však velmi důležité, aby rodiče při veškeré snaze vyhovět sobě i dítěti, vzali v úvahu, že ne každý kojenec a batole je stejné povahy. Děti nemohou mít stejný návod na použití, protože jednoduše mají různé temperamenty. Zatímco jedno nemá problém přijmout rytmus, který mu matka nabízí, jiné je mrzuté a snadno ze svého rytmu vypadne. Jde tu ovšem o nelehkou situaci. Mimo jiné proto, že je hodně proměnlivá. A také proto, že miminko ještě nemluví, a tudíž nedá přesně vědět o svých potřebách. Přesto stojí za to hledat řešení, které se odvíjí od vnímavosti rodičů. Odměnou bývá lepší nálada a tím i spolupráce ze strany dítěte. Také pocit většího uspokojení a svobody na straně rodičů. V neposlední řadě jde také o to, že jen takto vznikne v rodině funkční tým, kde každý člen zaujme své místo.

Spánek je důležitý
Kdy a jak dlouho miminko spí, určuje v počátečních měsících života jeho žaludek. Čím více mléka při jednom kojení vypije, tím déle mu hladina cukru v krvi signalizuje, že je vše v pořádku a že klidně může spát. Je normální, pokud novorozenec přes den zažívá asi pět klidových fází. Od půl roku věku by už dítě mělo zvládnout prospat šest hodin v kuse, od roku pak i celou noc, a tedy až dvanáct hodin vydržet bez dalšího jídla.
To, jak dítě nakonec spí, záleží hodně na prostředí – a na rodičích. Právě oni jsou jakýmisi kouči dětského spánku. Od prvních dnů udávají takt spánkovému rytmu tím, jak se sami chovají: Probíhá noční kojení sice na přání dítěte, ale v naprostém tichu a klidu, bez rozptylování? Dojde-li k nutnosti dítě přebalit, odbude se to rychle, efektivně a bez tzv. zábavy? Signalizuje chování rodičů, že teď je čas spát?
Ve druhém roce dítěte pak rodiče místo nočního spaní řeší více denní spánek. Batolata často nejsou schopna usnout na povel, a to ani, když jsou dostatečně unavená. Je dobré jejich přetažení předcházet a odpolední spánek trochu „organizovat“. Tedy mít dopolední procházku, která dítě příjemně unaví, naplánovat včasný oběd, zavést rituály pro polední spaní apod. Přestože teoreticky by s nočním spánkem nejpozději po roce věku už potíže být neměly, mnoho dětí ještě své rodiče stále trápí. Návody na klidné noci nejsou ale univerzální.
Aby mohl člověk spát, a to platí i pro dítě, potřebuje se uvolnit. Rodinné spaní je ale týmová „práce“, a proto je nutný jeho management. Vyvstává mnoho otázek: spát společně či odděleně? Mít v záloze možnost spaní pro tatínka, který ráno musí být do práce fit? Dobré řešení společného spánku poznáme podle toho, že vyhovuje všem – nelehký úkol. Odborníci se přimlouvají za to, aby rodiče nehledali složitá řešení, ale spíše naslouchali své intuici.
Kromě toho pomáhá uplatňování běžných triků na zlepšení kvality spánku. Např. bylo prokázáno, že miminkům vyhovuje, když se v prostředí, kde usínají, pokud možno nic moc nemění. Je problematické, když např. rodiče miminko unosí ke spánku na rukou, ale ono se pak probudí samo v postýlce. Zapne se v něm automatický alarm ve smyslu: Co se stalo, kde jste kdo? Je proto lepší navyknout dítě na samostatné usínání. Maminkám lze doporučit, aby samy po večeři pokud možno usínaly spolu s miminkem. Tím si zajistí, že pak nebudou probuzeny v hluboké spánkové fázi, což následně působí největší vyčerpání.
Každý, kdo pečuje o malé dítě, musí myslet také na sebe. Nejlépe dopřát si pravidelnou odpolední siestu. Večer se někdy věnovat regeneraci – třeba zajít na jógu, ale i pár hodin s kamarádkou udělá své. Zdá se, že matky, které dbají o své potřeby, mají také podporu svého okolí, a i když je s dítětem hodně stresu, lépe spí. Uvolněnost se pak přenáší i na dítě.

Mléko a láska…
Všeobecně se doporučuje, aby v kojení platil zákon poptávky a nabídky. Aby kojenec dostal napít, když si o to „řekne“. Děti se ale velmi liší. Některé pijí v rytmu rodičovských příruček minulého století, a tedy přesně po čtyřech hodinách. Jiné se vrhají k prsu každou druhou hodinu s výrazem absolutně vyhladovělého dravce.
Obě varianty jsou zcela v pořádku. Důležité jsou ale také pocity matky. Některé ženy mají zábrany kojit na veřejnosti a časté kojení je pak drží příliš doma. Jiné mají ještě starší děti, jimž se chtějí věnovat. Asi po půlroce věku miminka, dokdy je kojení nenahraditelné, je na místě, aby i matka, pokud si to přeje, rytmus kojení přizpůsobila svým pocitům.
Od čtvrtého měsíce věku by miminko rozhodně mělo být schopno vydržet bez kojení až čtyři hodiny. Zároveň je nutno vzít v úvahu, že miminka k matčinu prsu nutně nechtějí jen kvůli potravě. Touží po své porci mateřské lásky a tepla. Je na matkách, aby v tomto ohledu své dítě pozorovaly. A rozhodně nelze doporučit, aby pro zklidnění dítěte užívaly pouze kojení. Je třeba hledat i další podoby mazlení a přítulnosti – chování, masírování, zpívání. Aby si dítě s uklidněním nutně vždy nespojovalo příjem potravy.
Je třeba, aby matka byla ve svých rozhodnutích pevná a nekolísala. Což je obzvlášť důležité pro odstavování. Pokud dítě cítí, že matka je nejistá, dokáže podle toho jednat a matce situaci znepříjemnit. Cítí, že už chce kojení omezit, protože ji začíná vyčerpávat? Je dítě starší čtyř až šesti měsíců? Je na čase nabídnout miminku první příkrmy! Mnohé děti jsou z nich natolik nadšeny, že kojení samy od sebe spontánně omezí. Jiné děti o pevnou stravu naopak nejeví zájem a kojení neubývá. Je to problém? Není, pokud ho nemá matka.

Je třeba umět vypnout
Nelehko se o tom mluví, ale zažil to snad každý, kdo o miminko pečuje: Je to těžká práce. Některé dny se umějí doslova táhnout a na jejich konci je mnoho nesplněných plánů včetně např. nevyprázdněné pračky večer, ač doprala už okolo poledne. Jednotvárnost, kterou péče o dítě v sobě nese, umí potrápit, a ne nadarmo matky malých dětí patří ke skupině těch, kdo jsou zvýšenou měrou ohroženi syndromem vyhoření.
Nemusí tomu ale tak být. Dítě nepotřebuje dokonalou matku, není nutné podléhat perfekcionismu jako jedné z typických neuróz naší doby. Na vše, také na rodičovství, se nazírá výkonově, tedy jako na disciplínu, kterou lze hodnotit jen dosaženými hmatatelnými úspěchy. Psychologové ale radí i v péči o dítě se raději zaměřit na „soft skills“, tj. schopnost rodičů číst signály, které dítě vysílá pro uspokojení svých základních potřeb, a přiměřeně na ně reagovat.
V první (novorozenecké) fází života přebírá sice větší aktivitu matka, ale později by mělo dojít k rovnováze a k vzájemnému recipročnímu vyladění. Dítě by mělo mít dost prostoru pro samostatné nezávislé hraní a experimentování. Není třeba reagovat aktivně na každý signál, který batole vyšle. To vede jen k jeho přetížení a přesycenosti podněty. A také k totálně vyčerpané, přetížené matce. Taková by udělala lépe, kdyby samu sebe občas přepnula do stand-by, resp. zkusila zapojit dítě do běžných svých činností (dala mu např. malý rendlíček s vařečkou, když sama vaří) a nutně pro dítě neustále nevymýšlela nové a nové „atrakce“.
Samozřejmě, dítě dospělým převrátí život naruby. Vše je najednou jinak a je to velká výzva. Ale skrývá to v sobě také velký potenciál: dospělý dostává podněty poznat víc sám sebe. Možnost přehodnotit na čem záleží. Je smutné, pokud kvůli rodičovským povinnostem někdo upadne do deprese, protože má pocit, že přestal být sám sebou. Hledejte formu rodičovství, která odpovídá vašemu naturelu. Jste-li sami klidnější typy, nemusíte dítě zahrnout aktivitami od plavání kojenců po hudební přípravku, a jste-li naopak aktivní, nemusíte s miminkem dřepět doma. Experimentujte, hledejte, vaše dítě se vám dle svých možností přizpůsobí. Ovšem za předpokladu, že i vy vyjdete vstříc jeho možnostem. Příklad: Miminko, které má potíže s usínáním, neberte na hlučnou večerní party, a raději se jí jako rodiče zúčastněte na střídačku.

Kdo hlídá?
Byla řeč o tom, že rodina je tým. Často je ale třeba rozhodnout i o věcech, které možnosti rodiny překračují. Jde o to, že do hry vstupují také profesní životy rodičů. Zaměstnavatelé chtějí vědět, kdy se matka po mateřské vrátí do práce. Někdy také sama žena (nebo muž) cítí, že se svou profesí nechtějí ani jako rodiče malého dítěte zcela ztratit spojení. Víme, nebo aspoň tušíme, že minimálně do dvou let věku dítěte „cizí“ hlídání nesnáší nejlépe. Nemáme-li po ruce milovanou babičku, musíme zvažovat jiné možnosti.
Zohledňujte ale především potřeby dítěte. Okolo druhých narozenin už většina batolat docela dobře snáší, když o ně občas pečuje někdo jiný než blízká osoba nebo když pobudou v hlídacím zařízení. Musíme si jen dobře rozmyslet, komu své dítě svěříme. Míra přizpůsobivosti bývá u různých dětí různá. Pokud dítě dává dlouhodobě najevo, že se v nových okolnostech necítí dobře, projevuje se to např. vytrvalým pláčem, poruchami spánku či nemocností, v takovém případě je zapotřebí to respektovat a dítě v novém prostředí neponechat za každou cenu. Nezbude než hledat individuální hlídání. Nezapomínejte ale ani na to, že pro malé dítě je pobyt v jeslích srovnatelný s naším perným pracovním dnem – svým způsobem je dítě neustále v pohotovosti. Po příchodu domů proto potřebuje klid a odpočinek. Začínáme-li dítě dávat do jeslí, kompenzujme mu tamní stres klidnými víkendy.