Jak usínají děti

USÍNÁNÍ – zpočátku ještě s pomocí. Aneb proč v prvním roce nelze od dětí ještě očekávat bezproblémový spánkový režim.

Teoreticky je to snadné: unavené miminko uložíme v bdělém stavu do postýlky, následuje láskyplný rituál na dobrou noc a poté náš malý poklad pokojně usíná. Když ještě chvilku protestuje, stačí mu pohladit ručku, aniž bychom jej zvedali z postýlky. Skutečně to u některých miminek takto funguje. Ale většina dětí to rozhodně není. U většiny dětí probíhá usínání jinak: jakmile je položíte do postýlky nebo kolébky, začnou zoufale plakat. Ukolébavka, hrací hodiny, něžné pohlazení – nic nepomáhá. Ale jakmile je zvednete do náruče, je v okamžiku klid.

Co je na usínání tak těžkého?

I dospělí znají ten pocit: abychom skutečně usnuli, musíme se umět uvolnit. Strach nebo napětí nás udržují v bdělosti. A u dětí je to stejné. Jen ten, kdo se cítí v bezpečí a chráněný, si dovolí v klidu upadnout do spánku.

A co poskytuje tuto jistotu? To je u každého děťátka jiné. Některým pomáhá světlo z chodby, jiným dělá dobře tichý šum běžných činností z obývacího pokoje. Ale mnohým dětem dá pocit jistoty nezbytný k usnutí jen a jen máma nebo táta. A to co nejblíže.

Často se říká, že od šesti až devíti měsíců už musí dítě umět samo usnout a prospat celou noc. To je však trochu přemrštěný požadavek. Miminka potřebují naši pomoc v tolika oblastech, proč by to při usínání mělo být jinak? Nad názorem panujícím v několika průmyslově vyspělých zemích vrtí zbytek světa nechápavě hlavou.

Jak můžeme jemně pomoci děťátku usnout?

Mezi následujícími tipy a triky jistě objevíte něco, co bude fungovat i na vaše děťátko:

• Správné načasování 
• Dítě působí nesoustředěně, zívá, mne si oči? Pak šup do pyžámka a rychle do postýlky, bez zbytečných průtahů a rituálů. Jakmile správný okamžik propásnete, je zbytečné snažit se dítě dávat spát. Další takzvané „okénko“ vhodné k usnutí přijde zhruba za 3/4 hodiny. Takže si v klidu ještě chvilku pohrajte a vyčkejte na další únavové okénko.
• Tichá pošta
• Mnoha dětem je příjemné a působí na ně uklidňujícím dojmem, když se s nimi pomazlíme a přitom jim špitáme něco do ouška. Zvuk známého hlasu a tichý šepot mají uspávací účinek. Můžete vypočítávat, kdo všechno má miminko rád: „Maminka tě má ráda, tatínek tě má rád, babička Evička tě má ráda…“ Nejpozději u pratety Berty uslyšíte už jen tiché pochrupování.
• Taneček na dobrou noc
• Unavené děti se rády pohoupají v náručí, můžete s nimi pomaloučku tančit po pokojíčku při oblíbené a uklidňující (!) hudbě z cd přehrávače. A navíc se dětem moc líbí, když je přitom budete zlehka poplácávat po zadečku nebo zádíčkách.
• Donaha! 
• Když je dítko přetažené tak, že pořád jen pláče a ne a ne zabrat, zkuste jeden neobvyklý trik: rychle je svlékněte donaha! Není jisté, zda funguje teplotní rozdíl nebo moment překvapení, ale spousta dětí přestane plakat jako když utne a poté snadněji usnou.
• Pohlazení po čele
• Dítě je prokazatelně unavené, ale brání se urputně spánku a křečovitě se snaží udržet oči otevřené? Pomůže, když mu budete chvilku od vlásků směrem dolů až přes oči hladit čelo.
• Magický šátek
• Nošení v šátku na hrudi maminky či táty poskytuje dítěti mnoho příjemných pocitů bezpečí: tělesné teplo, uklidňující blízkost a mírné pohupování – zpravidla dobře uspí i nadměrně plačtivé děti nebo dítě s kolikou. Tip: kdo je příliš unavený na přecházení při nošení dítěte v šátku, může si sednout na velký nafukovací míč (fitball) a dítě uhoupat k spánku.
• Kontakt s děním kolem
• Tento tip se týká dětí, které usínají již skoro samostatně. Většinou se domníváme, že děti chtějí mít absolutní klid, ticho a tmu. Ale ve skutečnosti je takový absolutní klid spíše mate a zneklidňuje. Cítí se naopak lépe, když kolem sebe vnímají podněty, na které jsou zvyklé – jak spolu táta s mámou mluví, jak běží televize nebo cinká nádobí z kuchyně. Většině dětí také vyhovuje alespoň malé noční světélko, které zahání absolutní tmu.
• Kojit až k usnutí
• Většina kojících matek tento úkaz zná – ještě před momentem spokojeně sálo a náhle zavře očka a spí. Mnoho chytrých knížek o výchově miminek to považuje za zlozvyk, který bychom dítě měli odnaučit. Měly bychom je opatrně uvolnit od prsu a bdělé položit do postýlky, aby usnulo až tam. To ale v praxi moc nefunguje, většina dětí pěkně nahlas proti tomu protestuje. Pak stojí za to zvážit: je to tak strašné, aby kojení bylo součástí usínacího rituálu? Jistě, pro matky, které chtějí dítě co nejdříve odstavit, to žádná skvělá rada není. Pro ostatní ale platí: je to snadný, mazlivý prostředek bez zvláštní námahy, jak dítě uspat, při němž můžeme dokonce číst nebo poslouchat pohádku. A skutečně to neznamená, že budete muset až do školních let dítě kojit. Ve většině rodin se tento usínací rituál v průběhu prvního roku života dítěte bez problému nahradí jiným.

Těmito rituály nemůžete dítě rozmazlit, ale pochopitelně se stávají milým zvykem. Může to ovšem způsobit problém. Například dítě nemůže usnout bez kojení a matka se kvůli tomu cítí příliš svázaná. Proto je vhodné dítě naučit na více různých způsobů, jak v klidu usnout. To aby v případě, že maminka večer nebude doma, i táta uměl bez problémů dítě uspat.

Tři tipy na přesun do postýlky:

Děťátko usnulo v šátku na nošení, v kočárku nebo v náručí? Takto je dostanete do postýlky, aniž byste je vzbudili:

• počkat na první fázi hlubokého spánku, cca 20 minut
• postýlku předehřát, třeba ohřívací láhví
• nepokládejte dítě hned na záda, vyvolává to totiž reflex, který dítě poleká; raději je položte na bok a rameno a teprve poté je opatrně překulte na záda

Důležité je také správně ustlat…

Bezpečný spánek dítěti zaručí rovná, nepříliš tvrdá matrace (výška deset cm) pokrytá prodyšným prostěradlem. V dosahu dítěte by nemělo být nic, co by mohlo bránit dýchání, například polštářek, do kterého by zabořilo hlavu). Ideální je spací pytel.

Pozor na přehřátí! Současně s nedostatkem kyslíku u dětí vyvolá stres, který může bránit probuzení. Optimální pokojová teplota je 16 až 20 stupňů. Dítě by v chladném ročním období nemělo spát u topení.

Rýma je komplikace. Vzhledem k tomu, že dítě dýchá drobnými nosními dírkami, každá rýma mu dýchání značně komplikuje. Proto je nutné miminku pravidelně čistit nos kvalitní odsávačkou.

S dudlíkem nebo bez? Faktem je, že miminka v prvních měsících dýchají jen nosem a dudlík jim zajišťuje více vzduchu (a tím částečně snižuje riziko náhlého úmrtí kojence). Dudlík totiž stlačuje jazyk dolů, a tak se dýchání nosem prohlubuje, současně se uvolňují horní cesty dýchací nezbytné pro přijímání kyslíku. (O dudlíku se dočtete i dále, na straně…..)

Uklidňující rodičovský dech

Profesor Jürgen Zolley, specialista na výzkum spánku z Regensburgu o dvou moudrech na téma usínání: 

Je pravda, že se dítě musí brzy naučit chodit spát samo? 

Nikoli, není pro to žádný důvod. Mnoho miminek a malých dětí neumí usnout samo. Potřebují při usínání blízkost rodičů a já se nedomnívám, že je správné, jim tuto přirozenou potřebu odepírat.

Ale pořád slyšíme kolem, jak jen dítě, které usíná samo, bude spát až do rána. Protože když se v noci probudí a je v jiné situaci, než když usínalo (máma tu není), začne plakat. 

Platí pro všechny, děti i dospělé: v noci se opakovaně probouzíme. Ale pro teorii, že děti budou klidně spát jen tehdy, když situace bude stejná jako při usínání, nemáme ve skutečnosti žádný vědecký podklad. Konec konců, při nočním probuzení je stejně situace odlišná: večer před usnutím je dítě unavené a napjaté z událostí celého dne a musí se uklidnit. V noci naopak je klidné a uvolněné, takže po několika vteřinách usne znovu. A když uslyší vedle sebe dýchat rodiče, ví, že vše je v pořádku.

Jak usínají děti v různých zemích:

Švýcarsko: Rodiče své děti rádi uspávají za pomoci hudby. Více než polovině dětí rodiče ve Švýcarsku před spaním zpívají.

Filipíny: Zde rodiče uspávají děti tak, že s nimi jakoby „létají“.

Tanzanie: Dítě si uváže matka nebo starší sourozenec na záda do šátku a nosí je, dokud neusne.

Brazílie: Zde uspávají děti v houpací síti a často si matka k dítěti přilehne a hladí je.

Alžírsko: Už těm nejmenším dětem se předčítá z Koránu. Klidný, monotónní hlas dítě uklidní a navodí pocit bezpečí. Pobožní muslimové věří, že díky této časné četbě se děti později snáze naučí súry zpaměti.

Japonsko a Taiwan: Rodiče si jednoduše lehnou do postele s dítětem, dokud neusne. Nic zvláštního při tom nedělají, jen dávají najevo: jsem tu s tebou, dávám na tebe pozor.

Indie: Rodiče miminka večer jemně masírují. Poté jdou do postele a 99 % dětí ji sdílí s rodiči.

Írán: Ženy se posadí na zem s nataženýma nohama a dítě položí na polštář na svých holeních tak, aby na ně dítě vidělo. Pak mu střídavě masírují levou a pravou patu a dítě je zvolna ukolébáno k spánku.

SPÁNEK

Prvního cíle jste dosáhli – dítě usnulo. Ale bude spát až do rána? Tak mu při tom pomozte. 

Asi jedna třetina dětí se od tří měsíců v noci již prakticky neprobouzí. Prostě jen tak. Rodiče těch zbývajících dvou třetin o tom mohou jen snít. A přitom ani oni nedělají nic špatně. Dítě nerozmazlili ani nijak nebrzdili v jeho vývoji. Rozdíly mezi dětmi jsou velikánské, stejně jako třeba při osvojování si chůze. Děti, které ještě ve druhém roce neprospí celou noc, bývají velmi citlivé a potřebují kontakt.

Ještě než se rodiče pokusí měnit spánkové zvyklosti svých dětí, mohou zauvažovat: jak na to, aby přerušovaný spánek nevadil? Cílem pak není prospat noc za každou cenu, ale usnadnit si danou životní fázi tak, jak právě probíhá. Tak, abychom se všichni dobře vyspali.

Například:

„Naspěte si!“

Mnoho dětí má nejdelší spánkovou fázi hned zkraje noci a poté jsou vícekrát vzhůru v krátkých intervalech. Tady platí pragmatické pravidlo: kdo je hodně unavený, jde spát stejně s dítětem nebo krátce po něm a než se dítě začne probouzet, bude již mít několik hodin v kuse naspáno. Také je dobré odpočinout si během dne, například když dítě spí po obědě. Být vyspaný je pro rodiče mnohem důležitější než všechny domácí práce nebo jiné věci, které v té době zařizujete.

Společný spánek

Jak náročná bude noc zejména pro kojící matky, závisí mnohdy také od toho, kde dítě spí. Noční putování z postele k postýlce, pak třeba do křesla kde kojíte a zpět do postýlky a zase do postele je velmi náročné. Lepší je umístit postýlku hned vedle rodičovské postele a kojit tam, dítě pak zpravidla ještě při krmení usne znovu. Mnoho párů pro svůj vlastní klid v prvních letech nechává svou postel přístupnou i dětem. Mít dítě v dosahu a doslechu je pohodlné. Někdy stačí, když se probudí, jen natáhnout ruku a pohladit, dítě se uklidní a usne zas. Blízkost rodičů a jejich slyšitelný dech dítě uklidňuje, dává pocit bezpečí a dítě prospí delší kus noci vcelku.

Mnoho rodičů ale trápí otázka: Bude naše dítě vůbec někdy samostatné? A nemohu je při spánku ve společné posteli nějak ohrozit? A jaký vliv to bude mít na náš intimní život?

Četné studie uklidňují: své dítě rozhodně v noci nezalehnete, ani nemá společné spaní vliv na jeho pozdější osamostatnění. Naopak: pokud se nepřesunou do svého pokoje již dříve, nejpozději při vstupu do školky děti považují za nevhodné spát s rodiči, vyžadují vlastní postel, nejlépe s povlečením Barbie anebo Spidermana. A sex? Ten strádá více, když se rodiče nemají možnost dobře vyspat a jsou trvale vyčerpaní.

Kdo se cítí sebejistý, chce spát ve vlastní posteli

Jürgen Zulley, specialista na výzkum spánku, hovoří o rozdílu mezi dnem a nocí a potřebě spát v rodičovské posteli. 

Jak mám své dítě naučit, aby prospalo celou noc? 

Špatná zprava je, že k tomu dítě nemůžete donutit, dokud není na to zralé. Jedné krásné noci to přijde a prospí ji nakonec každé, ale děti mají různé tempo zrání. Dobrá zpráva je, že tomu mohou rodiče napomoci.

Pozor: je velmi důležité už od nejranějšího věku učit dítě znát rozdíl mezi dnem a nocí. Takže: přes den může být světlo a klidně i trochu rámus, dokonce i při poledním spánku. Ale v noci je tma a ticho – a to i při krmení nebo přebalování. Tlumené světlo a pár tichých slov stačí. A v noci není čas na hraní! To musí být zcela jasné.

Je pravda, že děti starší půl roku v noci vyžadují kojení či lahvičku jen ze zvyku a v podstatě by už byly schopny prospat celou noc? 

Je možné, že to platí pro šestiměsíční „průměrné“ dítě. Ale většina dětí se nachází mimo tento průměr. Rodiče většinou sami vycítí, co jejich dítě potřebuje, a to by mu měli také poskytnout a nezabývat se příliš statistikou.

Mohou podle vašeho názoru děti spát v rodičovské posteli? 

Je pravda, že dříve či později v rodičovské posteli zakotví každé dítě. Především, když je například nemocné anebo se mu klubou zoubky. Není nutné z toho dělat vědu. Záleží však i na tom, jak se cítí rodiče, zda jsou schopni se sami vyspat.

Co když se z rodičovské postele stane jakási závislost a dítě z ní nebude chtít pryč. Jak ho dostat zpět do vlastní postele? 

Většinou to bývá tak, že dítě, kterému bylo dovoleno spát v rodičovské posteli, někdy tak mezi druhým a třetím rokem života se odstěhuje samo. Do té doby už „natankovalo“ tolik jistoty a pocitu bezpečí, že je schopné spát samo.

Jak mohou rodiče urychlit či zjednodušit přechod do vlastní postýlky? 

Opakovaně nabízet tuto možnost a odměnit odvahu dítěte, když se o to pokusí. Nejlépe uděláte, když „rozchod“ s rodičovskou postelí uskutečníte v několika krocích. Nejdříve dítě spí v rodičovské posteli, poté v košíku u rodičovské postele, pak ve vlastní postýlce v ložnici rodičů a tak centimetr po centimetru se přibližuje vlastnímu pokojíčku. V tomto procesu by však rodiče v žádném případě neměli používat nátlak.

Jak spí děti v jiných zemích

Indie, Keňa, Mexiko, Indonésie: Naprosto přirozené spaní v těchto zemích je na zemi a v jedné společné místnosti.

Korea: Matky v jedné studii udávají, že by vůbec nebyly schopny usnout, kdyby dítě nespalo vedle nich. Jak by je jinak mohly ochraňovat?

Nepál: Důraz je kladen na to, aby matka a dítě spaly spolu, táta nechává prostor pro vytvoření pouta mezi matkou a dítětem.

Senegal: Zde rodiče věří, že dítě nesmí zůstat ani na okamžik samotné, protože by to oslabilo celou jeho rodinu. Proto se velice úzkostlivě dbá na to, aby dítě bylo vždy s matkou, otcem nebo staršími sourozenci.

Portugalsko: Rodiče pověsí na kolébku nebo postýlku medailon s Pannou Marií, aby i v noci odháněla od jejich děťátka vše zlé.

Německo: Snad v žádné jiné zemi nechodí děti spát tak brzy. V 19 hodin je večerka téměř pro všechna miminka.

Itálie, Španělsko: Naopak v jižních zemích i ty nejmenší děti chodí spát až kolem 21. hodiny.

Taiwan: Miminka a malé děti chodí spát zpravidla kolem 23. hodiny.

Guatemala: Mayské děti nemají vůbec žádnou pevnou hodinu pro spánek: jsou vzhůru, jak dlouho chtějí, a když se jim chce spát, tak prostě usnou.