Miminka mluví!

Mnoho maminek – a tatínků – v prvních dnech a měsících propadá beznaději, zda vůbec někdy porozumí tomu, co tomu malému uzlíčku zrovna schází. Miminka jsou ale sdílné bytosti. Jen si všimněte, že dávají na vědomí, co právě chtějí. Vydávají celou škálu zvuků, gestikulují, nějakým způsobem se chovají – jen tomu porozumět! Shromáždili jsme další fakta k tématu, a to z výzkumu týmu Joachima Bensela, biologa zabývajícího se chováním.

Poselství vědců, zabývajících se výzkumem lidského chování, je naprosto jasné: Miminka od narození komunikují se svými rodiči, jinak by nemohla přežít. Již novorozenci používají mimoslovní komunikační prostředky, aby nám sdělili, že mají hlad, potřebují něhu nebo jsou unavené.
Miminka se vyjadřují řečí těla a vydávají zvuky.
Rozlišujeme pět rozdílných zvuků, které vydávají, aby sdělila své potřeby: zvuk při vyhledávání kontaktu, zvuk naznačující únavu a potřebu spánku, zvuk při krmení, zvuk blaženosti a zvuk nespokojenosti.

Jak je mohou rodiče rozpoznat?
Zvuk při vyhledávání kontaktu je krátký, trvající asi desetinu sekundy. Rodiče ho slyší obzvlášť často poté, co se miminko probudilo. Znamená: „Je tu někdo?“
Nejlepší je, když pak rodiče přistoupí k miminku a osloví je. Při takovém postupu u miminka vůbec nevznikne pocit, že by bylo samo, či opuštěné. Většina rodičů jedná intuitivně a dodejme správně. Okamžitě přistoupí k miminku. Kdyby rodiče nejdříve přemýšleli, pravděpodobně by nezareagovali včas a dítě by mohlo nabýt dojmu, že je samo. V noci samozřejmě nechá na sebe reakce rodičů občas chvíli čekat, protože sami také spí a své dítě okamžitě neslyší. Když se miminku v této chvíli nedostane pozornosti, obvykle zapláče. V podstatě nemá jinou volbu. Nasazuje silnější signál, aby dostalo zpětnou vazbu.

Je lepší společná ložnice?
V prvním roce života dítěte to odborníci považují za víc než dobré. Alternativou může být ponechání otevřených dveří nebo chůvička, která zabezpečí kontakt s dítětem. Miminka však vydávají zvuky, i když spí, a na větší vzdálenost to již rodiče nezaznamenají, tudíž v případě potřeby ani nemohou zareagovat. Většina rodičů ale v prvním období ani neuvažuje o tom, že by miminko nespalo v rodičovské ložnici.
Zvuky, které miminka vydávají během spánku, jsou příjemně znějící tóny, jsou o něco delší než kontaktní zvuky. Vydávají je většinou tehdy, když mění ve spánku svou polohu. Kdybychom chtěli přeložit, co nám v této chvíli chce miminko sdělit, znamenalo by to asi toto: „Se mnou je vše v pořádku. Nedělejte si starosti.“ Pokud obvyklý zvuk ze spaní dítě párkrát vynechá, matka či otec se instinktivně probudí a podívají se, zda je miminko v pořádku. Tak to prostě zařídila příroda.
U těchto nočních či „spánkových“ zvuků není nutná zpětná vazba. Rodiče, kteří zvuk miminka ze spaní slyší, odpovídají zcela automaticky, aniž by se úplně probudili. V polospánku vydají občas také blažené či konejšivé zabručení.

Specifické zvuky při krmení
Zvuk doprovází kojení, ale také krmení lahvičkou. Po každém polknutí vydá miminko v rytmu pití – asi jednou za vteřinu – tento zvuk zcela samovolně. Zní velmi spokojeně a signalizuje, že se mu mléka dostává v dostatečném množství.
V případě, že miminko tyto zvuky nevydává, kojící matka instinktivně buď změní prs, nebo zaujme jinou polohu. Matka, která své miminko krmí z lahvičky, nejspíš zkontroluje, zda není dudlík ucpaný.

Připravené na „debatu“
Na rozdíl od zvuků ze spánku nebo vydávaných při krmení nepotřebují zvuky čiré blaženosti žádný zvláštní podnět. Zvuk blaženosti vyjadřuje, že miminko se cítí dobře a je připravené na hraní či mazlení. Tento zvuk je krátký, zní velmi spokojeně a často se opakuje. Po jídle na klíně maminky je miminka vydávají obzvlášť ráda.

Zvuk, na který nemůžete nereagovat
Takzvaný zvuk nelibosti, série jednotlivých krátkých zvuků (až čtrnáct za minutu) jednoduše nesmíte nechat bez povšimnutí. Když nezareagujete včas, obvykle přejde k úpěnlivému pláči. Tento výstražný signál se opakuje rytmicky a vyjadřuje, že miminku něco skutečně schází. Může jít například o to, že krmení bylo ukončeno příliš brzy a miminko má ještě hlad, anebo že miminko nedosáhlo na hračku a kvůli tomu je frustrováno, dále že bylo příliš rychle ponořeno do vaničky apod. Zvukem nelibosti miminko vyzývá své okolí, aby se něco změnilo.
Rodiče samozřejmě nemohou zabezpečit, aby se miminko neustále cítilo dobře, ale v mnoha případech mohou rodiče pláči zabránit. Ale jak již bylo řečeno, ne vždy. Už i z toho důvodu, že některá miminka jsou mimořádně citlivá a těžko uspokojitelná (např. nadměrně plačící miminka). V tomto případě toho moc nezmůžou ani ti nejvnímavější rodiče. Pomůže jen velká trpělivost.

Lze s jistotou rozluštit miminkovské zvuky?
Mnohé se pozná ze souvislostí: Jak dlouho už miminko nebylo kojeno? Jak spalo v noci? Může mít plnou plenku? A vodítkem je i řeč těla. Dítě si například mne oči – je evidentně unavené. Cucá si palec – má hlad. Jak již ale bylo řečeno, nejlepší je řídit se intuicí. Čím více je rodič v pohodě a klidu, tím mu jeho vlastní intuice více napoví. Rovněž je důležité věřit vlastním rodičovským schopnostem.