Posilte si sebevědomí a učte sebeúctě i své děti

Sebevědomá rodina mnohem snáz překoná problémy, hádky a neshody. Ví totiž, že se její členové mají rádi, ať se děje co se děje a věří sami sobě i všem ostatním. Co udělat, abyste vychovali zdravě sebevědomé dítě? Musíte si věřit i vy sami.

Mnoho maminek má dojem, že jsou dobré matky v momentě, kdy se pro dítě obětují. Nezáleží na jejich snech, přáních a potřebách, ale na tom, co je dobře pro rodinu. Ačkoliv to maminky myslí se svými dětmi dobře, ve finále škodí nejen sobě, ale i jim. „I tady platí stará známá pravda, že děti se učí nápodobou. Vsáknou vaše chování jako houba. Pokud tedy uvidí, že se neustále podřizujete, nedbáte na vlastní potřeby a máte nízkou sebeúctu, budou to velmi pravděpodobně opakovat po vás,“ říká koučka a lektorka seberozvoje z Tvůrčí školy Láry Fáry Iva Peláková. Podle ní je na sebevědomí rodiny potřeba pracovat. Nemůže to však být práce jen jednoho člena, zapojit se musí všichni. Spokojená a sebevědomá máma = spokojené a sebevědomé děti = spokojená celá rodina. To je potřeba si uvědomovat a neodkládat věci, na kterých vám osobně záleží. Máte plné právo si občas odpočinout, pobavit se nebo na sobě pracovat, abyste neměly pocit, že stagnujete. A také máte právo mít se opravdu rády a věřit si. Nemějte strach, že by si vaše okolí myslelo, že jste sobec. To, že si ceníte samy sebe neznamená, že nemilujete z celého srdce i své děti.

Zastavte se

Jste rodiče. Dokážete si ale například říct, v čem je vaše rodina skvělá? Zkuste teď hned vymyslet aspoň pět věcí, proč si své rodiny opravdu vážíte. A teď zkuste vymyslet deset věcí, které máte rádi sami na sobě. Jde to? Řekněte si své klady nahlas, můžete je i zapsat a nechat si je na horší chvíle. Posílíte tak své sebevědomí a připomenete si, v čem jste dobří. „Pokud jsem vás otázkou zaskočila a zrovna vás nic nenapadá, není potřeba zoufat. Jen to neberte na lehkou váhu a myslete na to, že je potřeba na své sebeúctě opravdu zapracovat,“ nabádá Iva Peláková.

Někdy máme v životě tendenci hnát se pouze dopředu, zvládat neúměrné množství námahy, stresu a obrovský počet nekončících úkolů. V tomto shonu je velmi důležité umět se zastavit. Pomozte i svým dětem, aby uměly vydechnout a zhodnotit, jak se jim povedlo pokročit. Společně se podívejte, co už jste dokázali, v čem jste uspěli a nezapomeňte se za to pochválit. Zhodnotit svůj pokrok a své silné stránky je velmi důležité pro budoucí motivaci. Pokud se ženete ke vzdálenému, a někdy ne úplně vyhraněnému cíli, velmi vás to vyčerpává, protože na samotné cestě nepocítíte, že už jste něčeho dosáhli. A to platí jak pro dospělé, tak pro děti. Vy máte tu moc svému dítěti pomoci trénovat sebereflexi i umění se ocenit. „Mohu uvést příklad z praxe, kdy rodiče chtěli, aby jejich syn zlepšil známku z angličtiny z trojky na dvojku. Přestože se syn snažil a udělal opravdu ohromný pokrok, učitel mu dal opět trojku se slovy, že někdo ji mít ve třídě musí a on je nejslabší. To syna i rodiče velmi zklamalo. V takové situaci je však velmi důležité neskončit u zklamání, ale ocenit, co všechno dítě zvládlo. Sice zatím nedosáhlo cíle, ale naučilo se třeba pravidelně učit, umí o stovku víc slovíček, zvládlo gramatiku, kterou před tím neumělo, a to je skvělé bez ohledu na výslednou známku!“ vysvětluje Iva Peláková. Zkrátka zkuste neshazovat ani malý pokrok kvůli tomu, že nebylo dosaženo celkového cíle. Pořád je co zlepšovat, pracovat na sobě budeme celý život. To však neznamená, že jsme nyní špatní. Nedokonalost je lidská, nikdy není nic zcela perfektní, ale to, co máme, je přece skvělé a můžeme si toho vážit. Není záhodno se za nedokonalost trestat nebo se nemít rádi. I když vám pod nohy hází klacky vnější okolnosti, vás to nesmí zviklat. Neúspěch slouží k poučení, ne k tomu, abychom úkol vzdali. Takto vnímat situaci jsou ale schopní jen sebevědomí lidé, kteří věří, že cíle dříve či později dosáhnou.

Zkuste se v klidu zamyslet nad tím, jak skvělé bytosti jste. Co jste dokázali, v čem jste se již zlepšili, co na vás mají ostatní rádi. A protože myšlenky jsou sice fajn, ale hmotné věci nás obvykle více motivují, vytvořte si vlastní oslavný plakát! Možná vám to bude připadat příliš narcistické nebo příliš americké. To je ovšem tím, že na uznání sami sebe nejsme zvyklí. Připadá nám to nepřirozené, někdy i hloupé. Mnozí z nás slýchali od rodičů, že samochvála smrdí. Jenže ona nejenže nesmrdí, ona je dokonce velmi potřebná, abychom získali vlastní sebeúctu. Takže věřte, že ať se vám bude tohle cvičení zdát sebevíc na hlavu, funguje. Nakonec je pro děti i dospělé zábavné, kreativní a ještě velmi posilující. A kvůli tomu přece stojí za to překonat ten pocit, že „je to divný“, ne?

Jak na to?

Plakát můžete vytvářet sami, ale ve více lidech je to mnohem větší legrace. Pozvěte partnera, kamarádku, děti nebo klidně celou rodinu. Bude to hezký program na odpoledne během podzimních deštivých dní. Přineste si papír, ideálně čtvrtku. Pokud budete vytvářet rodinný plakát, vezměte si raději větší papír, aby se tam všechny vaše zásluhy vešly. Připravte si nůžky, lepenku nebo lepidlo, vytisknuté fotky zachycující významné události vašeho života, časopisy, ze kterých můžete vystřihovat obrázky, a cokoliv dalšího, co vás napadne. Kreativitě se meze opravdu nekladou…

Zkuste zkrátka vyjádřit, jak úžasní jste, co jste dokázali a za co se máte opravdu rádi. Pište slova, malujte, vystřihujte a lepte. Zachyťte třeba povýšení v práci, přijetí na výběrovou školu, společnou dovolenou plnou nezapomenutelných zážitků nebo klidně jen nějakou drobnost, která je pro vás osobně důležitá a cenná. Plakát si nechte vystavený na očích, aby vám i do budoucna připomínal, že už jste spoustu věcí dokázali a jste spokojená rodina.

Vytváření takového rodinného plakátu je skvělý odpočinek, jenž vám dobije baterky a odpojí vás od všedních starostí. Zapojíte pravou mozkovou hemisféru a svou kreativitu, kterou během klasických šedých pracovních či školních dní obvykle vypínáte a hlavně si připomenete, jací jste a že stojíte za obdiv – i když ještě neumíte perfektně anglicky, nezhubli jste deset kilo a neudělali jste ten důležitý úkol, který odkládáte už týden. „Drobné neúspěchy nebo odkládání úkolů by nikdy neměly mít vliv na náš vztah k sobě samým,“ zdůrazňuje Iva Peláková.