Zdály se vám matky šišlající na svá miminka trochu divné? I vaše kamarádky se jedna po druhé jaksi „přeorientovaly“ a řeč se točila jen kolem toho, které příkrmy jsou nejlepší? Řekla jste si, že taková nikdy nebudete… Pak ale přišel úplně všední mateřský život a většina těch skvělých předsevzetí je jednoduše v nenávratnu…
Děti kňourají, hádají se mezi sebou, my jsme vynervovaní, prostě nálada pod psa. Podle zjištění psychologů asi 80 % komunikace v mnoha rodinách sestává z často zbytečné kritiky, kárání a dělání si naschválů…
Už zase jednou se nemůžete dohodnout s tím vaším mrňouskem? Snad se nehází někde v supermarketu opět na zem!? Pryč s tou vzteklou příšerou! Ale jak? Docela jednoduše. Díky našemu čtyřbodovému programu, který vyvinul dětský psycholog Hans Berwanger.
Znáte to? Rozsvítit – zhasnout – rozsvítit – zhasnout… A ještě nespočetněkrát. Batole opakovaně stiskne vypínač lampy a nemůže se nabažit tohoto úkonu. Proč je pro dítě proces opakování tak důležitý?
Dvouleté děti jsou se sebou opravdu spokojené. Mají rády to, co právě dělají. Žijí v přítomném okamžiku. A od svých rodičů očekávají, že jim vše schválí…
Celkem nedávno horké téma, dnes téměř ticho po pěšině. Školy se rozjíždějí a na rozebírání případné problematiky není čas a možná ani chuť. Nicméně problém tu je a nadále bude. Protože rozdíly mezi dětmi existují a nikdy nezmizí, stejně tak, jako nesrovnáme sinusoidu, která je ukazatelem inteligence v rozpětí od takřka nulové po genialitu.
Když se z páníčka a paničky stanou rodiče, je to fajn, ale ne vždy jednoduché. Dnes již existuje poradenství, které vám pomůže řešit nežádoucí chování vašeho mazlíčka anebo pomůže vybudovat s ním dobrý vztah. Ale jak je to, když přichází dítě do rodiny? Podívejme se na některé zažité představy!
Malé děti – malé bolístky. Jakkoliv si to říkáme, není to tak. Když mají děti trápení, musejí být brány vážně. Vysvětlíme proč.
Tam, kde žijí malé děti, se občas něco rozbije. Šest důvodů, proč před malými není nic v bezpečí…
„Okamžitě toho nech, nebo…!“ „Nasekám ti na zadek!“… Agrese dnešního člověka narůstá, a to i vůči vlastním dětem. V naší zemi je povoleno děti bít. Kde je ale ta hranice, kdy už nejde o výchovný pleskanec, ale o něco horšího?
