Já nechci do školky!

Co dělat, když se dítě nemůže po ránu odloučit od maminky? Zde je pár tipů:

Paní učitelka Hanička tu s tebou na chvíli bude místo maminky…
Dítě při odchodu matky ze školky pláče, drží se jí jako klíště a zjevně se od ní není schopné odpoutat. V podobných případech lze doporučit navázání bližšího vztahu s jednou z učitelek, které v tomto zařízení pracují. Ideálně s takovou, ke které má dítě aspoň trochu blízko a která má také ráda je. Tuto paní učitelku případně otevřeně požádejte o spolupráci – aby i ona dala dítěti najevo svůj zájem, navázali spolu určitý druh spojenectví a po ránu, když matka ze školky musí odejít dítě u této paní učitelky našlo útočiště. Pak může matka při odchodu např. říci: „Já teď musím na dopoledne pryč, ale tady paní učitelka Hanička tu s tebou zůstane, a já se pro tebe zase brzy vrátím.“
Pokud se stane, že vaše dítě do školky sice chodí rádo, ale tu a tam má tzv. „krizi“ a fňuká, že by raději zůstalo doma, pak lze zvláště u menších dětí (od tří do čtyř let věku) doporučit: vyhovte jim a skutečně jim tu a tam dovolte do školky prostě nejít: „Tak dobře, dnes výjimečně nikam nepůjdeme a maminka / tatínek / babička… tu s tebou zůstanou. Ale zítra zase pěkně do školky půjdeme.“
Pro děti je zvláště na začátku docházka do mateřské školky velmi náročná. Jde o to, abychom jim školku neznechutili. Den dva „volna“ obvykle způsobí, že se dítě bude na školku opět těšit.

O chování dítěte rozhodují postoje rodičů
Když si dítě na školku teprve zvyká a v prvních dnech docházky má problém se od rodičů po ránu oddělit, je dobré s odchodem nespěchat. Rodiče klidně mohou své dítě doprovodit do třídy, ještě chviličku si s ním pohrát, ale pak bez velkého přešlapování odejít. Samotné rozloučení by nemělo trvat dlouho. Je dobré vytvořit si určité rituály pro rozloučení, např. obejmutí (to by mělo být samozřejmé) nebo zamávání dítěte rodičům z okna školky.
Nejdůležitějším klíčem úspěšného ranního odchodu do školky a rozloučení je samotné chování rodičů. Jde o to, aby především sama matka byla vnitřně pevná a svou nejistotou dítěti loučení nečinila ještě těžším.
Je také vhodné připravovat dítě na docházku do školky s předstihem. Již brzy před nástupem by rodiče měli doma o školce pěkně mluvit, chodit na procházky do její blízkosti, ukazovat dítěti, jak si na zahradě děti hrají a zdůrazňovat, že je tu všem dětem dobře. Určitě také stojí za to využívat nabídky dne otevřených dveří, aby dítě ve svůj první opravdový školkový den nenastupovalo do zcela neznámého prostředí.

Hrajte si doma na školku!
Rodiče musí děti rozhodně připravit na vstup do školky. Při zápisu je školka takřka prázdná a děti tak mají možnost si ji prohlédnout. Totéž se opakuje ještě při několika dnech otevřených dveří. V září pak děti mohou nastoupit do známého prostředí.
Ale i během prázdnin je možná – dokonce nutná – příprava nováčků. Především upravit režim dětí tak, aby se nemusely pak násilně budit a spěchat. K přípravě může patřit i hra na školku doma. A hlavně: děti školkou nestrašit.
Určité návyky při nástupu do školky by měly být samozřejmostí. Často se stává, že tříleté děti neumí chodit na záchod, napít se z hrnku (do školky si nosí lahvičku s dudlíkem), obléknout se. To vše je stresující prvek, a když se mají chystat na vycházku, tak to nezvládají a odmítají jít ven. Bohužel, jsou i maminky, které si myslí, že to vše naučí školka.
Pokud dítě skutečně nezvládá nástup do školky, je dobré zvážit odklad, třeba i jen na půl roku. Někdy ale pomůže i taková maličkost, že dítě místo maminky doprovodí do školky táta.

Je třeba stanovit jasná pravidla
Mnozí rodiče mají po ránu problémy vypravit sebe i dítě včas a organizovaně z domu. Dovolí dítěti, aby si hrálo, pustí třeba televizi, jednoduše nemají zažitý ranní režim. Ten je ale velmi důležitý. Když chybí, může být celý den poznamenaný chaosem.
Do školky je třeba přicházet před začátkem dopoledního programu. Děti, které chodí pozdě, se potom hůře zapojují. Zároveň děti těžko snášejí spěch. Vůbec nejhorší je, když je tento spěch vyvolán časovým presem rodičů, kteří jsou nervózní a snaží se dítě všelijak popohnat. To se týká i příliš rychlých odchodů ze školky, kdy je dítě zabráno do hry, a prostě ji chce dokončit. V takových případech se osvědčují přesýpací hodiny – stačí dítě naučit: „Ještě si pohraj, než se hodiny přesypou, ale pak už musíš jít domů.“ Spokojenost dítěte do značné míry svým chováním a postoji předurčují rodiče, a to se týká jak pobytu doma, tak i v mateřské škole.