Nenásilné „uspávací“ prostředky od narození do jednoho roku

Prostě jen spát… To bývá velmi časté přání rodičů miminek. Zní to banálně, jenže téma nočního odpočinku patří během prvního roku života dítěte k těm nejnáročnějším. Nejmenší děti mají jiný spánkový rytmus než dospělí, a než si vytvoří ten „normální“, může to trvat i dlouhé měsíce.

Nejlepší tipy pro každý věk od narození do jednoho roku:

0-4 měsíce
– V prvních dnech po porodu většina dětí spí přes den i v noci, zvláště když je kolem nich útulno a teploučko – v náručí rodičů, v šátku, i v postýlce. Je třeba si uvědomit, že už v tomto věku vznikají návyky. Je ideálním stavem, když dítě dokáže usnout ve své postýlce bez slz a bez zdlouhavého „uspávání“.
– Je vcelku běžné, že nejmenší miminka usínají při kojení – mateřské mléko dokonce obsahuje speciální uspávací substance – pokud si ale dítě navykne usínat pouze při kojení, může se stát, že se mu to pak jinak nebude líbit, takže se tato situace může stát obtížná.
– Je ideální, pokud si dítě v souvislosti s usínáním nevypěstuje žádný problematický návyk a dokáže usnout tam, kde ho spánková potřeba prostě zastihne. Pro noční spánek je ovšem vhodné zavádění určitých rituálů, které dítěti napovídají: „Po vykoupání a nakrmení přijde písnička a pak už dobrou noc!“

4 až 8 měsíců
– Zvyklo si vaše dítě na časté noční kojení? Zkuste to změnit a více a vydatněji kojit přes den. Možná přes den na kojení přece jen hůře nacházíte potřebný čas a klid? Pokud pije přes den cca po dvou hodinách a přesto se ve stejných nebo dokonce kratších intervalech budí i v noci, je to jasné – jen s hladem to nejspíš nesouvisí. Dítě může dávat najevo jinou potřebu – nejčastější je potřeba blízkosti rodičů. I když se to nám západním lidem někdy nelíbí a aspoň v noci bychom rádi měli svůj klid, miminka kulturní zvyklosti nerozlišují. Lidská mláďata jsou „naprogramována“ tak, že vyžadují stálou bezprostřední blízkost své nejbližší pečující osoby. Je-li jim nabídnuta, bývá to samo o sobě dostatečným opatřením pro noční klid.
– V tomto věku narůstá potřeba rituálu. Pokud v rodině večer vždy vše probíhá obdobně a v klidu, přispívá to k snadnějšímu usínání i nejmenšího člena.
– Výzkumy kolem spaní miminek ukázaly, že z hlediska biorytmů je optimální dobou k ukládání ke spánku čas mezi sedmou a osmou hodinou večerní. Mnoho rodičů si to však neuvědomí, a v raném věku nechává dítě u sebe dlouho do noci a na lůžko jdou všichni společně třeba až kolem jedenácté večer. S narůstajícím věkem dítěte se však ukáže, že spánkový rytmus dítěte je značně rozkolísaný.
– Pokud chcete večerní rituály nějak změnit, vydržte s prosazováním těchto změn alespoň pod dobu deseti dnů, to je minimum, které miminka pro své přizpůsobení se obvykle potřebují.

8 až 12 měsíců
– Usínání s plyšákem? Ale proč, když je na blízku maminka? Čím více bývá miminko fixováno na svou pečující osobu, tím méně bývá ochotno zaměnit ji při usínání s mazlící hračkou. To můžete jemně změnit, pokud hračku spontánně zapojíte do života dítěte, např. při kojení, mazlení nebo nošení v šátku. Když dítě hračku přijme, ta vás může později zastoupit v tom smyslu, že dítěti stačí její přítomnost a snáze přijme rodičovskou „dobrou noc!“
– Mnoho rodičů uspává dítě pomocí speciálních zvuků, nejčastěji nějak „šumivých“ či „syčících“. Jde vcelku o efektivní způsob, zvuky miminku připomínají prostředí dělohy a zvláště v raném věku tak mnohdy skutečně snáze usínají. Zvuky se snadno stanou součástí uspávací rutiny. Chcete-li již s nimi přestat, ale dítě je vyžaduje, zkoušejte pozvolna něco jiného, například „náročnější“ ukolébavku.
– Pokud jste zvyklá uspávat miminko kojením a dokud to oběma stranám vyhovuje, není důvod to měnit – jde o nádherný, pokojný rituál. Pokud ale začnete mít pocit, že sloužíte miminku jako dudlík, a dlouhé kojení večer co večer vás začíná unavovat, je třeba s tím něco dělat. Šokové metody nepomáhají. Lepší je „krok za krokem“. Začněte tím, že už nebudete čekat, až dítě ve spánku samo pustí bradavku z úst. Zkuste ho „odpojit“ dříve, ve chvíli, kdy máte pocit, že už by mělo mít dost. Pokud dá najevo nespokojenost, ještě ho nechte pít – rozhodně dříve než se rozkřičí. Zkoušejte dítě znovu a znovu odpojit, pracujte přitom i s jeho ospalostí. Většina dětí nakonec pochopí, o co vám jde, a přestane kojení vyžadovat. Tím spíše, pokud uvyknou jinému rituálu, například právě ukolébavce nebo plyšáčkovi (viz výše).