Potřebuje dvouleté dítě jiné děti?

Mnoho maminek na „mateřské dovolené“ má poměrně zaplněný kalendář. Proč se chodí na plavání kojenců a batolat, na cvičení rodičů s dětmi, na hřiště či do mateřského centra? Je to přínos pro dítě, nebo spíše pro maminku? Byl by průběh dne bez mnoha naplánovaných aktivit vyváženější?

Veronika, 33, na mateřské dovolené, matka dvouleté Hanky:

„Setkáváme se nejraději se staršími dětmi“

„Takřka na každý den máme něco naplánováno. Schůzka s kamarádkou a její dcerkou, mateřské centrum, plavání dětí s rodiči. Hanka se sice už umí nějakou dobu zabavit sama, ale nevydrží u toho dlouho. Když je spolu jinými dětmi, zdá se mi, že je šťastná a vyrovnaná. Mám dojem, že si děti rozumějí i beze slov.

Někdy si ale jde svou cestou, hraje si na to a s tím, co jí právě baví, i když jsou přítomné jiné děti. My, maminky, se setkáváme na hřišti nebo spojíme návštěvu Ikey se společnou kávou. Opravdu nadšená je Hanka z našich schůzek s mojí sestrou a jejími většími dětmi Je jim čtyři a sedm let. K Haničce přistupují spíše ochranitelsky, rádi se s ní hrají s tím, o co má tak malé dítě zájem – stavějí z kostek, skládají puzzle. Ti větší trpělivě všechno vysvětlují a Hanička je napodobuje. Takže se snažím, abychom se s bratrancem a sestřenici setkávali co nejčastěji.

S Hankou chodíme jednou týdně do mateřského centra, kde také má možnost se dětmi vyřádit. Ale vědomě plánuji i klidovější „akce“ a fáze odpočinku, kdy vyrazíme někam jen my samy nebo si jednoduše doma prohlížíme knížky a hodně u toho napovídáme.“

Co na to říká výchovná poradkyně:

„Starší děti se mladšímu dítěti dokážou často přizpůsobit lépe než dospělí, protože jsou mu věkově blíž. Co se týče uspořádání volného času, může maminka v klidu naplánovat více volného času, i když z dospělého pohledu by se mohlo zdát, že to je pro Hanku někdy nudné. Mazlení s maminkou nebo „pomoc“ v domácnosti představují velmi dobré činnosti pro dvouleté děti, není nutné se snažit a neustále nabízet něco zvláštního.

 

Jana, 32, pracuje v reklamní agentuře, dceři Marii budou dva roky:

„Jsem ráda, když si Maruška hraje s dětmi přátel“

„Maruška chodí na dopoledne do jeslí. Když se odpoledne setkáváme s jinými matkami a dětmi, tak to není proto, že bych si myslela, že musím. Proto mi také velmi záleží na tom, s kým se setkávám. Podle mě je dobré, když se dítě setkává s jinými dětmi. Ještě lepší, když jsou to děti mých přátel. Během našich setkání se vlastně zabýváme i s dětmi těch ostatních. Výsledek je vidět už teď. Děti jsou smělejší a myslím, že jednou bude pro ně mnohem snadnější navazovat kontakty.

A my, maminky? Můžeme se pak bez výčitek svědomí bavit. S některými kamarádkami maminkami se setkávám raději sama dopoledne, protože jde spíš o komunikaci mezi námi. Hlídám si, abych si něco nedomlouvala víckrát než jednou nebo dvakrát týdně. Jsou však i týdny, kdy se neděje vůbec nic. Někdy si užívám jen Marušku a nechávám vše volně plynout.

Co na to říká výchovná poradkyně:

„Přístup Maruščiny maminky je velice zásadový a pěkný. „Drbat“ se bude, když je člověk mezi svými. V tomto věku jsou však nejdůležitější děti. A také je dobré a správné, že vlastní dítě není vždy poměřováno s dítětem kamarádky, co víc, že má člověk z rozdílů mezi dětmi radost. To je možné jen tehdy, pokud se člověk zajímá i o jiné děti a přizpůsobuje se jejich temperamentu.“

 

Karin, 35, žena v domácnosti a matka dvouletého Lukáše:

„S Lukášem nejraději podnikám výpravy sama“

„Dětský lékař mi jednou řekl, že až do třetího roku věku dítě potřebuje jen maminku, útulný domov a jinak nic. Na to jsem musela myslet vždy, když mne moje okolí dohánělo až k šílenství: Jdi s ním přece na plavání! Vyzkoušej to a ono… Nechceš s ním zajít do mateřského centra!?

Vyzkoušela jsem asi tři kurzy. Plavání s rodiči, hudební kroužek a cvičení pro matku a dítě. Kurz plavání jsem absolvovala. Myslela jsem si, že bude mít z toho Lukášek užitek. Ale nějak zvlášť ohromený ani nadšený z toho nebyl. Hudební kroužek velmi brzy skončil, protože Lukáš byl neklidný, dostatečně se nezapojoval a někdy podle vedoucí kroužku rušil. Chtěl prostě brnkat a tancovat, jak se mu zachtělo, a ne na povel. Cvičení mi připadalo veselé, ale po krátké době se skupina rozpadla.

Teď nechodíme do organizovaných kroužků. Jen jednou týdně chodíme spolu na angličtinu s ostatními maminkami, ta mi hodně dává, protože jsem kdysi žila ve Spojených státech a konverzace v tomhle jazyce mi chybí. Lukáškovi se tam moc líbí. Jiné matky potkávám přibližně jednou za několik týdnů. Když se mě někdo ptá, proč nemáme čas, jednoduše řeknu, že už máme jiný program. Užívám si, když sleduji hry a objevy syna, nechci ho stresovat jen proto, že někam musíme načas. S kamarádkami se raději setkávám sama, když je Lukáš například u babičky. Kamarádů bude mít ještě dost ve školce.“

Co na to říká výchovná poradkyně:

„Lukášova maminka dobře rozpoznala tlak okolí, který ji nutí účastnit se mnoha kurzů. Malé dítě je možno uvyknout na vodu i doma, ve vaně. Nebo je také možné si obléci gumáky a vyrazit objevovat les. K prohlížení žížal není žádný kurz potřeba. Užívat si čas bez tlaku termínů dává dětem velký prostor, aby vymýšlely a vyzkoušely si vlastní hry.“

 

 

Je důležité pro malé dítě setkávat se s jinými dětmi? 

Mnichovská psychoterapeuta a výchovná poradkyně Doris Heueck-Maußová vysvětluje, co opravdu přispívá dvouletým:

Může vzniknout u dítěte nějaký deficit v procesu socializace, protože jsme rádi sami?

Učení malých dětí se odehrává převážně mezi vlastními čtyřmi stěnami prostřednictvím vzoru osob, se kterými je dítě ve styku. Od nich se děti učí sociálnímu chování, jazyku i různým činnostem. Dítě se v tomto věku mezi dospělými nikdy necítí osamocené, protože mu ukazují svět. K tomu všemu se skvěle hodí obyčejný všední den v rodině.

Prarodiče tento proces mohou perfektně doplnit. U nich je dítě většinou více ve středu pozornosti, jeho hry nejsou zpravidla přerušovány péčí o domácnost. Když tedy dítě rádo chodí k babičce, měli bychom se z toho těšit a ne žárlit.

Je možné zařizovat běžné věci i s dítětem tak, aby z toho něco mělo?

Ano. Nejlepší hračky jsou právě věci denního použití. Nechte své dítě například uklidit pokličky, hrát si s hrncem a případně i dělat s nimi rámus. Dvouleté dítě může dát prádlo do pračky nebo ho podávat při věšení. Při prostírání stolu jsou malí lidé často skvělými pomocníky a zrovna tak milují utírání nějakých ploch.

Jak často by měly děti chodit na hřiště?

Hřiště je dobrá příležitost k vydovádění se, když je maminka spíš úzkostlivá a doma nechtěně omezuje akční rádius dítěte. Nebo když člověk nemá nápady na vymýšlení stále nových her. Maminky jsou ostatně náchylné věci někdy až překombinovat. Hrajte si jednoduše s dítětem, lezte s ním po podlaze nebo napodobujte zvuky nějakého zvířete. Děti takovéto jednoduché hry na role milují.

A co když mám pocit, že se moje dítě nudí?

To vůbec nevadí! Dítě se musí naučit někdy vydržet i „nudu“. Trénuje tím svou trpělivost. Nemusí mít stále nějakou akci – to je myšlení dospělých. Jsme to my dospělí, co se musíme naučit někdy nedělat nic.

Musí být kamarádi při hraní vždy vrstevníci?

Pro sebevědomí dítěte jsou mladší kamarádi výborní v tom, že dítě je v roli toho, kdo něco umí lépe. A starší kamarádi jsou také skvělí, protože se od nich malé děti hodně přiučí.

Od jakého věku si začíná dítě hrát s ostatními?Mezi dvěma a půl a třemi lety, tedy přibližně ve věku nástupu do mateřské školky se u dítěte vyvine dostatečná sociální zralost na to, aby se podělilo s ostatními dětmi a při hře bylo trpělivé. Jiné dítě je vnímáno jako jedinec a ne jako konkurent. Přibližně v tomto věku mohou také děti zůstat na určitou dobu samotné u kamaráda.