Chcete, aby byly vaše děti šťastné?

Někdy to ani tolik nestojí. Děti ke štěstí nepotřebují drahé mobily a značkové oblečení. I když často právě toto všechno mají. Ke štěstí jim ale často chybí něco úplně jiného.

Podle průzkumů jsou Češi, co se týče pocitu štěstí a spokojenosti, na 31. místě na světě (zajímavé je, že první příčku obsadili Švýcaři). Přesto se více než polovina Čechů nepovažuje za šťastných. Rapidně stoupá počet lidí (i dětí), užívajících antidepresiva. Přitom co se týče spokojenosti v zaměstnání, jsme devátý nejšťastnější národ na světě! Co ale považují za štěstí samotné děti?
Zatímco materiálně a zdravotně se mají naše děti luxusně, mezilidsky a sociálně už je to horší. Mezinárodní průzkumy popisují, že české děti si nerozumí s rodiči a necítí se dobře mnohdy ani mezi vrstevníky a spolužáky ve školách. Linka Bezpečí se ptala pěti stovek dětí, co pro ně znamená „být šťastný“…
„Mít tatínka, protože moje mamka se rozešla.“ „Mít mamku každý den doma.“ „Pro mě by bylo největší přání, aby žil můj děda. Pak bych byla ten nešťastnější člověk na celé zemi.“ „Když jsem s rodinou. Když jsou na mě rodiče pyšní.“ „Když jsme celá rodina doma a povídáme si spolu, nebo když si povídám s bráchou, protože je velkej a se mnou si moc nepovídá.“ To jsou některé z odpovědí.
Kampaň Linky bezpečí se tak pokouší pozitivně stmelovat rodinu a vyzývá: „Zeptejte se svého dítěte, jak být šťastný. Budete překvapeni jeho odpovědí.“ Zatímco dnešní rodiče se honí za výdělkem, jsou uhonění a ve stresu, aby svým potomkům i sobě mohli něco „dopřát“, děti by mnohdy raději byli s rodiči. „Jsem šťastný, když se mazlím s mámou.“ „Mít rodinu, mít co na sebe a co k jídlu. Mít někoho rád, aby moje rodina byla šťastná a zdravá a měli jsme se rádi.“ „Aby se táta s mámou nehádali. Aby se měli víc rádi.“ Pro děti jsou také důležité vztahy s prarodiči, některé si přejí zvířátko.
„Cílem kampaně je ukázat rodičům a dospělým, že děti řeší problémy stejně intenzivně jako oni, a není proto dobré je podceňovat. Věříme, že děti v sobě řešení problémů mají, stačí jim pouze pomoci ho najít,“ vysvětluje Michaela Pišiová z Linky Bezpečí s tím, že se Linka bezpečí snaží poukazovat na maličkosti, které člověk přestává vnímat, a které děti díky své spontánnosti a upřímnosti dokáží odhalit v celé své hloubce.
Někdy tak ke štěstí stačí třeba jen zastavit se a naslouchat svým dětem. Ony, na rozdíl od nás, totiž ještě dokáží pojmenovat, co by je učinilo šťastnými. Psychologové poukazují na to, že řada dětí dnes zlobí jen proto, aby upoutaly pozornost rodičů, aby získaly jejich čas. Hovoří také o tom, že děti špatně snáší stres svých rodičů. A konflikty v rodině. „Opravdové štěstí pro děti je stabilní domov, rodiče, kteří tu jsou pro své děti a mají s nimi láskyplný vztah. Jsou schopni vnímat jejich potřeby a naslouchat jim. Nejvíce rodiče děti učí tím, jak svůj život žijí, jaké hodnoty vyznávají, a jak reagují na různé životní situace,“ podotýká Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky.
Vedoucí Linky Bezpečí Petr Porubský dodává, že na Linku bezpečí se denně obrací více než pět stovek dětí s prosbou o radu či pomoc. Nejčastějšími emocemi, které se na Lince projevují, jsou dětský strach a smutek. „Přesto chceme kampaní ukázat, že děti chtějí být ve skutečnosti „pouze“ šťastné a vyřešit rodinné potíže, problémy s vrstevníky, kamarády, partnery nebo nejistotu ohledně sexuálního zrání,“ uzavírá Michaela Pišiová.
A možná i my nakonec zjistíme, že když si večer s dětmi, třeba jen párkrát do týdne, sedneme a popovídáme o uplynulém dni, prožijeme mnohem víc radosti, než když nás pochválí šéf, nebo když nám zvýší osobní ohodnocení. S tím je ale potřeba začít, dokud jsou děti relativně malé. Protože jakmile vstoupí do puberty, už tuto potřebu mít nemusí. A nakonec nám pomohou uvědomit si, že štěstí nezáleží tolik na hmotných věcech, jako spíš na těch vztahových, a že „štěstí“ máme každý ve své hlavě. Jen je potřeba ho hledat. A na to jsou, jak ukázal průzkum Linky bezpečí, největšími odborníky právě děti.