Jak využít síly porodních bolestí

Jak bolí porod? Odpovědí na tuto otázku je tolik, kolik je na světě matek. Každá žena, která kdy rodila, bez ohledu na to, kolik dětí přivedla na svět, zažila porodních bolestí různou mírou a intenzitou – také podle toho, co předem očekávala a v jakém prostředí porod probíhal.

Bolest, nebo práce?
Tak především – ne vždy se hovoří o bolestech. Existují i ženy, které si zpětně svůj porod spojují spíš s mimořádně namáhavou fyzickou prací, která navíc v některých případech ve svém závěru přešla až do extáze a do obrovské radosti z odvedeného díla.
Ano, prožívání porodu se velmi různí, a to jak ho ta která žena nakonec zvládne, souvisí s její porodní strategií. Tato strategie zase souvisí s tím, jak se utvářely názory ženy na porod nebo kdo jí během předchozích poskytoval odbornou péči.
Přestože statistiky naznačují, že jen asi každý desátý porod vykazuje od přírody známky komplikací a patologií, a tudíž by většina porodů měla běžet spontánně a bez lékařského ovlivňování, praxe v západních zemích probíhá obráceně: Jen asi každá desátá rodička zažívá porod, při kterém nedojde k nějakému druhu vnější intervence. Na jednom se lze ovšem shodnout: Čím více intervencí, tím vyšší pravděpodobnost, že rodička bude svůj porod zpětně vnímat jako obtížný a bolestivý.

Porod bolí méně, vytvoříme-li pro něj patřičné podmínky
Bolestí rozumíme nevítaný, nepříjemný nebo až nesnesitelný smyslový vjem, který má patologickou podstatu. Porodní bolesti jsou v tomto ohledu výjimkou – nejsou patologické ani ohrožující. Mají naopak pozitivní význam, díky nim přichází na svět nový život.
V každém případě nás bolest nutí zaujímat k ní nějaký postoj, reagovat na ni. Subjektivní prožívání bolestivosti porodu úzce souvisí s psychickým rozpoložením ženy. Pokud rodí v klidu a při pocitu bezpečí, dostává od přírody mnoho pomocných prostředků, aby sílu kontrakcí zvládla: Děložní hrdlo je z hlediska nervového vybavení citlivým místem, reagujícím na každý podnět. Sílu bolesti vyhodnocuje část zadního mozku zvaná mozeček, která je mj. odpovědná za udržování svalového napětí. To jak, žena bolest prožívá, záleží nejen na bolestivých podnětech jako takových, nýbrž i na jejích předchozích zkušenostech s bolestí a také s kulturním prostředím, ve kterém žije.
Zásadní otázkou proto je, co znamená „rodit v klidu a bezpečí“? Pro každou ženu něco jiného. V západních zemích rodí nejvíce žen na klinikách nebo v menších porodnicích, popř. také v porodních centrech a domech nebo i ve vlastní domácnosti. Rozhodující však není místo, nýbrž atmosféra a způsob péče:
Je v centru pozornosti rodící žena, nebo rutina porodnického pracoviště? Rozhoduje rodička o tom, co se s ní během porodu děje, nebo jen poslouchá příkazy jiných? Je jí dopřán klid, aby se mohla pohroužit do sebe a oddat se spontánnímu fyziologickému procesu, nebo zažívá rutinní intervence zvenčí, které spontánní proces mohou narušit nebo i zastavit?

Překonat napětí a využít přestávek mezi kontrakcemi
„To, co činí porodní bolesti jedinečnými a posouvá je od utrpení k tvořivé práci, je jejich rytmus,“ vysvětluje italská porodní asistentka Verena Schmidtová, která vede předporodní kurzy a vydala knihu o porodních bolestech. Podle ní na jednu stranu bolestivost kontrakcí vhání rodičku do tzv. akutního stresu, v jehož důsledku jsou vyplavovány stresové hormony. Jejich množství lze podstatně snížit, pokud tělu dovolíme, aby si pomohlo vyplavováním jiných – speciálních porodních – hormonů, jejichž úkolem je naopak bolest a její vnímání tlumit. Jedná se zejména o hormon oxytocin, který je odpovědný za otvírání děložního hrdla, a který zároveň pomáhá vyplavovat další hormony působící jako přirozené prostředky na tišení bolesti. Je to dokonale zařízeno – oxytocin otvírá dítěti cestu ven na svět, endorfiny a relaxiny přinášejí ženě úlevu nebo až pocity extáze – tvrdí Verena Schmidová s tím, že přirozené porodní hormony také bezprostředně přispívají k navázání spontánního pouta mezi matkou a dítětem: „Oxytocin, hormon lásky, je přítomný u všech projevů a prožitků naší silné citové náklonnosti. Po lékařsky nenarušovaném porodu dosahuje množství oxytocinu v organizmu matky i novorozence nejvyšší možné hladiny a vytváří ideální předpoklady k tomu, aby se oba do sebe doslova zamilovali. Díky tomu pak snáze překonají možné nesnáze v čase po porodu.“
Profesor Klaus Vetter, primář gynekologicko-porodnického oddělení z Berlína zase poukazuje na důležitost práce s napětím: „Je velmi důležité, aby ženy při porodu uměly napětí zvládat a aby znaly metody relaxace, vedoucí k uvolnění. Tato dovednost souvisí s tím, nakolik dokáží kontrolovat své myšlení nebo i na tom, nakolik je jim jejich partner schopen poskytnout relaxační masáž.“ Dle zkušeností primáře Vettera je pro dobrý porod nezbytná celková důvěra ženy k těm, kteří o ni pečují. Součástí předporodní přípravy by proto mělo být seznámení s prostředím, v němž žena bude přivádět dítě na svět, a především také s lidmi, kteří o ni budou pečovat: „Hluboký důvěrný rozhovor před porodem mívá pro zvládnutí bolestí větší sílu než utišující medikamenty podávané při porodu,“ domnívá se lékař.
Porodní asistentka Verena Schmidová se nezříká ani alternativních prostředků na mírnění bolesti – akupunktury, akupresury nebo metody TENS – transkutánní elektrické nervové stimulace (ta se v ČR používá u pacientů s chronickou bolestí, nikoliv při porodech). A zapomenout nesmíme ani na význam přestávek, které jsou mezi kontrakcemi k dispozici pro odpočinek. Je dobré, když je ženy vědomě využívají k načerpání nové síly a nemyslí při nich na příští kontrakci.

Bolest jako rádce i průvodce
Gynekolog a porodník Volker Maaßen z Hamburku nabádá matky k tomu, aby bolestivosti kontrakcí zkusily využít ke svému prospěchu. Jde o to, aby instinktivně zaujímaly polohy, které jim přinášejí úlevu a umožňují bolest co nejlépe zvládat. Obvykle jde např. o různé vertikální polohy, které i z fyzikálního hlediska vedou k otvírání porodních cest přirozenou vahou dítěte.
To potvrzuje i Verena Schmidová: „Procházení se namísto ležení v posteli dělá dobře, proto je tak důležité, aby ženy měly volnost pohybu a možnost autonomie. Aby si samy určovaly, co chtějí a nechtějí, aby se nemusely podřizovat nařízením zdravotníků, kteří někdy nechtějí porodu dopřát to, co potřebuje nejvíc, totiž klid, čas a nerušenost.“
Ukazuje se, že zřejmě nejhorší zážitky s porodní bolestí mají ženy, jejichž porod byl urychlen podáním umělého oxytocinu na posílení kontrakcí. Umělý hormon stupňuje bolesti k nesnesitelnosti, navíc nemá podpůrné účinky oxytocinu přirozeně vyplavovaného, který působí doslova milosrdně – dochází díky němu totiž k posunu vědomí, mozková aktivita se posouvá do tzv. alfa vlnění, bolest je vnímána zamlženě a ani zpětně si ji žena nevybavuje. Díky působení směsice porodních hormonů dochází zkrátka k zapomnění porodních útrap.
Navíc bylo prokázáno, že hormonální koktejl dělá dobře i samotnému dítěti. Stresové hormony, které se v těle matky vyplaví při začátku porodu, proberou dítě do stavu aktivity a pomáhají mu, aby se samo snažilo zdárně vyjít na svět. Následné „milosrdné“ hormony mu zase, podobně jako matce, pomáhají zvládat útrapy porodu, jeho první – nejkratší, ale nejdůležitější – životní cesty.

Co když žena trpí extrémním strachem a obavami?
V takovém případě by měla co nejdříve v těhotenství vyhledat kvalitní předporodní přípravu, resp. odbornou terapeutickou pomoc. Často se ve spolupráci s důvěryhodným odborníkem podaří pohled ženy na porod přehodnotit.
Pokud nic nepomáhá, nezbývá než jít cestou menšího zla: „Pro některé ženy je nakonec řešením, ba požehnáním, pokud si zvolí porod v epidurální analgezii. Umrtvení z míchy vycházejících nervových vláken vnímání bolesti přeruší a umožní, aby porod postupoval. Protože ale žena ztratí kontakt se svým tělem, čelíme riziku porodních poranění, to když dítě sestupuje dolů vlastně násilně,“ vypozoroval porodník Volker Maaßen.
Epidurální analgezie by dle jeho názoru měla být spíše nouzovým řešením. I proto, že lékařsky vedený porod s epidurální analgezií zbavuje matku možnosti „být při tom“, tolik důležité pro zpětný dobrý pocit i mateřské sebevědomí. Mnoho žen, které se pro epidurál rozhodnou lehkovážně, zpětně svého rozhodnutí litují a emočně se cítí o něco důležitého ochuzeny.