Rodit znamená dýchat

Kontrakce, pauza, kontrakce – nádech, výdech, pauza… Rytmus porodu zároveň znamená rytmus dýchání. Pochopit vzájemnou souvislost dechu a porodní práce přináší při přivádění dítěte na svět obrovskou úlevu. A také pomoc, když jde o otvírání porodních cest.

Většina matek během přípravy na porod nacvičuje právě také „porodní dýchání“. Není ale třeba si ho představovat jako „vědu“. Mnohem spíš než o nácvik nějakých umělých dechových rytmů jde o nácvik větší vnímavosti k vlastnímu dechu a o zažití jeho obnovující a uvolňující síly:

• Rytmus dýchání vede k uvolnění. Rodící ženě přináší zklidnění a soulad mezi ní a jejím dítětem. Bolestivost kontrakcí se subjektivně snižuje.
• Pravidelně dýchání výrazně zvyšuje pocit relaxace v době přestávek mezi kontrakcemi a tím přináší pocit delší regenerace. Úsloví porodních asistentek, které rodičky nabádá porodní práci „prodýchat“, nijak nepřehání.
• Dýchání pomáhá otevírat pánevní dno. Je tomu tak proto, že při nádechu břišní orgány tlačí na pánevní dno, čímž dochází k jeho dalšímu potřebnému uvolňování.
• Prodlouženými výdechy lze dosáhnout toho, že i dítě dostává dost kyslíku a lépe spolupracuje.
• „Jak nahoře, tak dole“ – známá věta slavné porodní asistentky Iny May Gaskin poukazuje na to, že uvolněná ústa přinášejí uvolnění také do dolních partií těla a napomáhají rychlejšímu porodu.

Můžete vyzkoušet následující tipy německé lektorky dechové, řečové a hlasové techniky Jutty Haagové ze Stuttgartu, která se věnuje rovněž těhotným ženám, resp. odborným kurzům, kde práci s dechem učí porodní asistentky:

1. Dýchání „do lahve“

Představte si, že „jako“ držíte v ruce láhev, pomalu ji zvedáte k ústům a hluboce do ní dýchnete. Tváře jsou při tom měkké a uvolněné a rty sešpulené dokulata. Také nádech je hluboký a jde až do krajiny žeber. Představujeme si, jak hluboké dýchání působí i na dítě. Opakujeme třikrát až pětkrát.

Tip: Můžete si skutečně vzít do ruky plastovou láhev a třeba si ji s sebou vzít i do porodnice. Ovšem pozor: Při dechovém cvičení se ústa otvoru láhve ve skutečnosti nikdy nedotýkají!

2. Sfoukáváme „svíčky“

Představte si, že je vaše dítě již na světě, slaví třetí nebo čtvrté narozeniny a vy mu chcete ukázat, jak sfouknout svíčky na dortu. Samozřejmě tudíž nebudete foukat naplno, protože to bude úkolem dítěte. Vy mu jen předvádíte, jak na to. Po hlubokém nádechu vydechujete silně a dlouze, ale přitom bez síly a opatrně. Automaticky vás to přivede k prudkému mimovolnímu nádechu ze spodní částí žeber. Opět opakujeme třikrát až pětkrát.

3. Ozvučené dýchání

Začnete tichým, spíše hlubším mručením na hlásku Mmmmm. Dolní čelist ponechejte i při zavřených ústech maximálně uvolněnou, jako byste na jazyku měly teplou bramboru. Zvučte jen tak dlouho, dokud to jde vyrovnaně a lehce. Zbylý vzduch poté neslyšně vydechněte. Neměl by vznikat žádný pocit napětí. Po chvilce rozcvičení zkoušejte i jiné hlásky včetně souhláskových spojení: Mmmoooo, mmmuuuu, mmmaaaa, oooooo, uuuuuu, aaaaaa nebo také hooooo, huuuuu, haaaaa. Zvučte tak dlouho, dokud vás to těší a máte pocit, že vám broukání naplňuje celý vnitřní prostor trupu. Zkoumejte své pocity. Představujte si, jak dech i zvuk vnímá vaše dítě a jak vše doléhá až dolů pod žebra. Setrvejte u této aktivity pět až deset minut – jak vám to bude příjemné. Po skončení by se měl dostavit pocit relaxace a možná i příjemné únavy. A mimochodem, i mručení je u mnoha rodiček velmi oblíbenou pomocí k prodýchávání kontrakcí. Je ovšem možné, že při vlastním porodu pro mručení spontánně vymyslíte zcela nové hláskové variace.