Hýbej se, děťátko!

Typické pro Ameriku – řeknete si… Zase jeden z těch jejich podpůrných programů pro kojence. Ale přesto si tento článek přečtěte. Bude se hovořit o využití zcela přirozených a spontánních pohybů miminka, ne o nějakou předepsanou sérii cviků. A to může každý…

O patro níž!
Opravdu samostatné pohyby mohou kojenci provádět pouze vleže. Pokud jsou drženi nebo nošeni, je jejich volnost pohybu omezena. Je proto důležité, aby rodiče maličké stále jen nezvedali na svou úroveň, nýbrž aby se přidali k nim – sestoupili na úroveň miminek, například na měkkou deku na podlaze. Další krok: pozorujte, o jaké pohyby se miminko pokouší. A pak je provádějte spolu s ním. Pokud se například miminko z polohy na zádech převaluje na bok, mohou si rodiče sami také lehnout na záda, miminko položit ve stejné poloze na sebe a provádět pohyby současně s ním.

Otáčej se se mnou!
Během přebalování je třeba miminko často otočit z polohy na zádech do polohy boku či na bříšku a zase zpět. Při tomto pohybu spolupracují už novorozenci – pokud jim to umožníte. Prvním vstřícným krokem vůči miminku je zpomalení tempa. S příliš rychlými pohyby novorozenci nedokážou držet krok. Je proto lepší jim položit jednu ruku pod zádíčka a druhou pod boky, jemně a ve zpomaleném rytmu jim naznačit směr pohybu. Sami pocítíte, jak miminko samo tlak zesiluje a napomáhá při otáčení.

Pojď nahoru!
Miminka jsou mnohokrát denně zvedána do výše a opět pokládána – do postýlky, do kočárku, na přebalovací podložku. My dospělí přitom volíme nejčastěji tu nejkratší cestu: jedním tahem dolů z náručí a položit na zádíčka nebo naopak. Pro miminka je takový přímočarý pohyb nepřirozený. Nemají žádnou šanci se aktivně zapojit. Můžete to zkusit ale jinak. Z polohy na zádíčkách nejprve miminko otočit na bříško, potom se opřít o ruce, přičemž je hrudní koš podpírán rukou dospělého, a nakonec se pomalu vztyčit do podepřeného stoje. Pak přichází ten správný okamžik, kdy je možné dítě zvednout.

Pije celým tělíčkem!
Myslíte si, že ke kojení potřebují miminka jen ústa? Kdepak. Aby se naučila celý průběh sání a polykání, musí ti nejmenší často používat celé tělo. Proto mnohým kojencům například během pití pomáhá, když si mohou položit ruku na prso nebo lahvičku. Pijí také klidněji a rovnoměrněji, pokud jejich nožičky nevisí do prázdna, ale mají nějakou oporu, například maminčinu ruku. Rodiče, kteří uspokojí tuto potřebu, získají další benefit – neklidné děti se uklidní a zabrání také zažívací problémům.

A teď prosím s rotací!
Dospělí se pohybují jaksi lineárně. Postaví se například přímo před židli a posadí se. Ten, kdo někdy pozoroval, jak usedá malé dítě, ví, že to vypadá úplně jinak. Děti potřebují při pohybech rotaci. Je jedno, zda se zvedají ze sedu do stoje nebo z lehu do polohy na čtyřech – pohybují se spirálovitě a přecházejí z jedné polohy do druhé. Je tedy dobré, pokud dospělí navážou na tento přirozený pohybový vzor, například když si se svým malým dítětem na klíně sedají. Tento přirozený spirálovitý pohyb by měl mimochodem ulevit od nadýmání a bolesti bříška.

Myšlenka, která rozhýbe:

Kinaesthetic Infant Handling – komplikovaný název, jednoduchá základní myšlenka: miminka se mohou a chtějí pohybovat – a úkolem dospělých je podporovat je v tom. Dr. Lenny Maietta a dr. Frank Hatch, američtí autoři programu, vycházejí z toho, že je pro malé děti velice neuspokojivé, pokud s nimi v novorozeneckém věku dospělí pohybují pouze jako s pasivními předměty. Argumentují tím, že malí lidé koneckonců provozují tělocvik už v matčině bříšku a nacvičují tak pohyby do budoucna. Přesto se ve styku s miminky vžila celá řada úkonů, které novorozence odsuzují k naprosté nečinnosti; jsou zvedáni a pokládáni, aniž by při tom mohli být jakýmkoli způsobem nápomocni. A přitom, jak tvrdí Maietta a Hatch, je jednoduché přebalovat, nosit a ukládat do postýlky takovým způsobem, aby miminko nebylo jen pasivním objektem, nýbrž aby se účastnilo pohybů dospělých. Dětské zdravotní sestry, které byly v Kinaesthetic Infant Handling školeny, podávají informace o jeho velmi pozitivním vlivu na rozvoj vnímání těla, smyslu pro rovnováhu, obratnost a sebejistotu, a to zvláště u dětí, které přišly na svět se zdravotním handicapem (např. i nedonošené děti).
TO NEJLEPŠÍ: Všichni rodiče mohou začít s cvičením ihned – bez speciálního kurzu, pevně předepsané série pohybů nebo komplikovaných cviků. Mohou se jednoduše na základě jednoduchých impulzů společně se svým miminkem pohybovat tak, aby se ono mohlo výše popsaným způsobem aktivně zapojit.