Typické pro Ameriku – řeknete si… Zase jeden z těch jejich podpůrných programů pro kojence. Ale přesto si tento článek přečtěte. Nejedná se vůbec o pevnou sérii cviků, ale o využití zcela přirozených a spontánních pohybů miminka. A to může každý.
Může se v domě, kde spí malý kojenec, například luxovat? Může zde hrát hudba? Nebo je lepší úplné ticho? Ale kdepak, malé děti vítají přítomnost zvuků a šumů, a to nejméně ze tří důvodů…
Pro novorozence je přizpůsobení se životu mimo matčino lůno velkou zátěží. Pro některá miminka je to snadné, jiná potřebují delší čas. V každém případě to můžete svému dítěti ulehčit.
Život s kojencem, který čtyřiadvacet hodin denně vyžaduje vaši péči, lásku a pozornost je nesmírně náročný. Pomůžeme vám ujasnit si některé otázky nacházejících se na úrovní mýtů:
Je to zázrak a pocit štěstí, když můžete konečně držet v náručí své dítě. Ale proč vypadají novorozenci jako by byli namazaní krémem? A proč jsou tak pomuchlaní a mají třeba i placatou hlavičku?
Hlavička miminka je křehkou záležitostí, to víme všichni – kůstky jsou měkké, lebka ještě není zcela uzavřená, hlavička je v poměru k tělíčku neúměrně těžká a bez přidržování padá dozadu…
První hodiny, dny a snad i celé měsíce to trvá, než si s miminkem na sebe zvyknete a vytvoříte si určitý rytmus. Není to nic neobvyklého…
Ano, někdy to skutečně vypadá tak. Rozlište však to novorozenecké od pozdějšího, tzv. kojeneckého. Zde je pár tipů pro vaši orientaci:
Poctivě jste se připravovali s prvorozeným na příchod miminka. Zvládli jste i první setkání v porodnici a první dny po příchodu domů. Jenomže teď řešíte další dilema – dát staršího sourozence do školky, anebo raději ne? Nebude se cítit odstrčený? Nebude žárlit?
Baculatý pořízek, nebo křehké kuřátko? Ať už se nám narodí miminko jakékoliv tělesné konstituce, s vděčností přijímáme každý gram jeho hmotnosti a pyšně ji uvádíme do oznámení o narození…
