Připraveni pro život

Novorozenci působí křehce a bezbranně. Přesto toho při narození již spoustu dovedou. Například sát nebo se pevně držet. Nebo se doplazit k matčinu prsu. Jde o vrozené reflexy, které novorozeně ovládá třeba i při probuzení ze spánku. Podívejme se na pět základních reflexů.

Sací a hledací reflex
Tento reflex zajišťuje příjem potravy a je pro miminko životně důležitý. Je známo, že ho rovněž ovládají už miminka v děloze – sají si například vlastní palec. Nejsilnější je reflex prvních třicet minut po porodu. I proto je tak důležité, aby v porodnicích věnovali dostatečnou pozornost bondingu. Pokud dítě nejdříve musí absolvovat lékařská vyšetření, bývá pak již natolik unavené, že místo prvního sání a příjmu pro imunitu mimořádně posilujícího mleziva usne a je už pro sání příliš vyčerpané. Sací reflex novorozenec projevuje vždy, když se dotkneme jeho ústního patra. Hledací reflex se zase projeví, kdykoliv se dotkneme okolí jeho úst – ihned sešpulí rtíky a začíná tzv. hledat. V ideálním případě samostatně najde zdroj mléka, silně se ale umí přisát třeba i k vašemu prstu. Nebo k dudlíku.

Reflex chůze
Tento reflex se vyvíjí již v děloze. Zajišťuje, že se dítě nožkou odráží od stěny dělohy, kdykoliv se jí dotkne chodidlem. Pokud v této době svoje miminko chytíte pod pažemi tak, aby se nohama dotýkalo pevného povrchu, okamžitě napodobí chůzi. Reflex funguje zhruba do konce druhého měsíce věku. Na to, než se dítě naučí skutečně chodit, si ovšem budete muset počkat ještě téměř rok.

Úchopový reflex
Pozorujeme ho u rukou i u nohou. Pohladíme-li miminku dlaň nebo chodidlo, automaticky stáhne prstíčky rukou do úchopu a snaží se držet, resp. tento pohyb napodobí nožkou. V prvních hodinách po narození je stisk rukou tak silný, že se dítě celou svou vahou udrží např. na prstech dospělého. Rozhodně ale nedoporučujeme testovat! Ač tahle prvotní síla do druhého dne vymizí, určitý stupeň úchopového reflexu miminku ještě několik dní vydrží – i nadále svírá dlaň do pěsti, kdykoliv se jí něco dotkne.

Plazivý reflex
Položíme-li bezprostředně po porodu miminko matce na břicho a podpíráme-li mu zespoda nožky, dítě se samo doplazí k bradavce, a to aniž ho předem natočíme správným směrem. Svědčí to o tom, že je vybaveno k tomu, aby samo našlo první zdroj své potravy. Během druhého až třetího měsíce i tento reflex postupně odezní.

Tzv. Moroův reflex
Jinými slovy mu též říkáme úlekový reflex. Jde o to, že při nečekaných hlasitých zvucích nebo při náhlé změně polohy dítě reaguje tím, že prudce symetricky rozhodí ruce a nohy. Zároveň trochu nahrbí záda a sevře prsty u rukou, jako by se chtělo něčeho chytit. Předpokládá se, že tento reflex sloužil kdysi v přírodních podmínkách k většímu bezpečí dítěte, které pak jeho z místa na místo putující rodiče jen tak nemohli ztratit. Nás, moderní rodiče tento reflex spíše nabádá, abychom se svým miminkem jednali jemně a opatrně. Nedoporučujeme simulovat situace, v nichž by dítě tento reflex potřebovalo použít.

Na začátku je všechno automatické
Reflexy novorozenců jsou instinktivní reakce, které jsou řízeny z mozkového kmene a jsou podněcovány přímými impulzy. Dnes už většinou neplní někdejší ochrannou funkci, spíše nám pomáhají zjistit, zda dítě dobře zvládlo porod a zda má v pořádku nervový a pohybový systém. Například Moroova reflexu dodnes někteří lékaři využívají pro kontrolu vývoje končetin. Reflexy pomáhají zjišťovat i to, zda se dítě správně vyvíjí v čase – reflexy v určité době slábnou či úplně vymizí, resp. některé jsou u zdravých dětí postupně nahrazovány vědomým chováním. Naštěstí. Bylo by přece nanejvýš vyčerpávající např. se stále všeho chytat, aniž bychom to skutečně chtěli držet. Některé reflexy nás nicméně doprovázejí až do konce života – dýchání, zívání, kašel, kýchání. Někdy nás nečekaně přepadnou dokonce i ve spánku.