Jak se staví vaše dítko k jídlu? Nimrá se, trvá mu to věčnost, neposedí u stolu? Anebo jde všechno jako po másle? Pokud ne, začněte tím, že rozeznáte a pojmenujete problém. Zde jsou tipy na možné řešení!
Mlsal
Je zaměřený na sladké, a to ve všech jeho podobách. Dortíky, zmrzliny, tyčinky, pudinky – to jsou jeho favority. Velmi tvrdě rozlišuje mezi „dětskou“ stravou (lívance, koláčky, apod.) a stravou, která je „jedovatá“, například zelenina.
Pravděpodobným důvodem jeho preferencí je, že má v živé paměti chuť mateřského mléka, které je přirozeně sladké. Na jeho obranu však můžeme vzpomenout fakt, že receptory pro ostřejší a hořké chutě se rozvíjejí až v pozdějším věku a některým dětem prostě další chutě zatím nejedou. (Jen si vzpomeňte, kdy jste jedli poprvé např. roquefort!)
Zde platí metoda postupné úpravy jídelníčku. Jedna sladkost denně příliš neuškodí, ale jsou i zdravá sladká jídla, jako například jablíčko nebo vlastnoručně připravené müsli. Můžeme volit i kompromis a domluvu – dvakrát týdně sladké jídlo, ale za to „bez řečí“ ta ostatní.
Breatharián
Vypadá to, že je živ pouze vzduchem. V jídle se nimrá. Tu a tam si uzobne kousek a na talíři nechá tak polovinu.
Dospělí často trpí utkvělou představou, že by dítě mělo sníst více. Děti však do jídla nenutíme, protože tak docílíme jen každodenního cirkusu kolem jídla. Dítě necháme, když bude hladové, nají se. V útlém věku navíc velmi dobře funguje jakýsi zdravý instinkt, který říká dítěti, kolik toho vlastně potřebuje.
My dospělí dobře víme, která jídla dítě preferuje a nad kterými ohrnuje nos. Nepřesvědčujeme, nehoníme ho se lžičkou v ruce kolem stolu. Jen dbáme, aby nemělo přístup k nekvalitním náhražkám či sladkostem. V tomto případě pomáhá například i společná příprava jídel.
Gurmán
Absolutní špička je párek v rohlíku, má rádo všechno, co je slané, zkoumá chutě různých koření. S největší pravděpodobností se náš milovaný potomek dostal k podobným jídlům ještě v době, kdy to pro něj nebylo vhodné, anebo si své preference dokonce vytvořil v prenatálním životě ochutnáváním plodové vody. Možné je ale i to, že napodobuje tatínka anebo dědečka.
Obvykle funguje to, co jsme popsali u mlsala. Jdeme na dohodu. Dvě masitá jídla týdně a zeleninu můžeme propašovat do jídelníčku například v karbanátcích. Nakonec i salám můžeme krájet velmi tence. Kyselé okurky nahradí zvýšenou potřebu koření, domácí pomazánky, např. Lučina se zeleninou by mohli mít také úspěch.
Otesánek
Plný talíř není porce, jogurty má nejraději ty půl kilové, neustále brouzdá okolo lednice nebo spíže. Jak nemá v ruce jídlo, tváří se nešťastně a nervózně.
Tento stav je pravděpodobně způsoben vývojovým či růstovým skokem. Pokud se ale dítě přejídá permanentně nebo preferuje nezdravá jídla, musíme jeho jídelní návyky rozhodně korigovat. Pomůže trochu více disciplíny ve stravování a přesné časy jídla. Mimo určené časy se pak nemlsá. Pokud ani toto nepomůže, dbáme na to, aby se v lednici či ve spíži nacházely pouze zdravé potraviny. Ovoce anebo strouhaná mrkev například skvěle zasytí tohoto malého „hladovce“.
Purista
Nemá rád šťávu na bramborech nebo na rýži, mrkev jí nejraději samotnou, ani domácí pomazánky nějak zvlášť nemá v oblibě.
Jde pravděpodobně o zvyklosti z batolecí doby. Batolata totiž jedí jednodušeji než my a jsou zvyklá na oddělené chutě. Někomu prostě trvá déle, než tento návyk překoná. A protože je toto dítě instinktivně ostražité vůči všemu novému, nepokoušíme se o nějaké podrazy a „maskování“ novinek do akceptovaných chodů. Dbáme jen na to, aby dítě přijímalo ve své stravě všechny podstatné vitaminy, minerály a stopové prvky a bez násilí mu zkoušíme podávat nové chutě. Bez násilí znamená kromě jiného, že příliš nevysvětlujeme a neupozorňujeme na novinku, tváříme se, že je to naprosto běžná záležitost.
Věčné batole
Jen nekousat a nežvýkat! – to je jeho heslo. Ačkoliv má rád jídlo jako takové, preferuje všechno to, s čím se nenadře. Nudle, polévky, kaše, omáčky…
Opět jde o návyk z období kojeneckých příkrmů. Děti po nich rády sahají i v předškolním věku. Necháme a nepřesvědčujeme. Jednoho dne dítě objeví i kouzlo brambor či slastný pocit z chroupání syrové zeleniny.
V tomto případě snad nejvíce hrozí jednostranná výživa a nedostatek vlákniny a vitaminů. Trváme proto na nejméně jednom zdravém jídle denně i s rizikem, že například mrkev budeme muset nastrouhat. A nenuceně jdeme příkladem.
 (1).png)
