Sami si to nejspíš nepamatujeme, ale z mnohých historek se traduje, že nám rodiče neváhali osladit polévku nebo masozeleninový příkrm, když nám, coby kojencům, pokrm nechutnal. Dnes jsme to my, kdo připravujeme pro své potomky „první lžičky“ a často neváháme načíst mnoho a mnoho materiálů, abychom věděli, jak správně začít. Takže – jak vlastně?
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) by neměly být zaváděny příkrmy dříve než ve čtvrtém měsíci věku. Dřívější zavádění příkrmů je nebezpečné. Mohlo by zbytečně zatížit ledviny miminka a nadměrně ho vystavit riziku potenciálních alergenů i různých onemocnění, z důvodu nedostatečně vyzrálé střevní sliznice. Ideální je do půl roku plně kojit a pak teprve postupně přecházet na pevnou stravu. Pokud to však není možné, pak mohou na doporučení lékaře nekojené děti začít s první lžičkou v období mezi čtvrtým a šestým měsícem. Stejně tak kojené děti, když nedosahují potřebné váhy nebo když i při neomezeném kojení jeví známky hladu, mohou dostávat již od ukončeného čtvrtého (nebo pátého) měsíce polední „první lžičky“, případně večerní kaše. Vše rozhodne pediatr a ten by měl rodičům také poradit, jak na pevnou stravu.
První „oběd“
Začíná se – v době oběda – jednodruhovou zeleninou, dušenou v páře, rozmixovanou, s troškou olivového oleje (aby se vstřebaly vitaminy rozpustné v tucích). Ideální je mrkev, brambor, cuketa. Dítě se teprve bude učit polykat pevnou stravu, tak pro začátek stačí připravit opravdu jen pár lžiček. Zbytek dokojíme nebo podáme umělé mléko. Většinou si dítě samo udá množství, kolik sní. Někteří kojenci nový pokrm ze začátku odmítají, jiní zase „zvládnou“ celou misku už po několika dnech. Pro maminky je důležité, aby se obrnily trpělivostí, protože nejspíš budou mít ze začátku mrkev po celé kuchyni. Když po třech dnech nenastane alergická reakce, můžeme přejít na další druh zeleniny, a po čase již vyzkoušené druhy kombinovat (např. mrkev a brambor). Postupně bude ubývat podíl mléka, až dítě sní celou dávku zeleniny. Pak můžeme přidat uvařené a rozmixované maso (ze začátku nejlépe kuřecí, krůtí, později vepřové, hovězí a další). Zeleninu lze také zahustit instantní rýžovou krupičkou nebo brambor zaměnit za rozmixovanou rýži. Zhruba po měsíci, pokud dítě zvládá příkrmy bez problémů, se nahrazuje dopolední dávka mléka ovocnou přesnídávkou. Opět nejprve jednodruhovou (např. jablka, banán) a po třech dnech můžeme zkusit další druh. Ze začátku je možné, kvůli lepší stravitelnosti, ovoce krátce podusit v troše vody. Strouhat bychom měli na skleněném nebo keramickém struhadle, aby si ovoce zachovalo potřebné vitaminy. Do zeleninového i ovocného příkrmu můžeme přidat mateřské či sušené mléko, pro lepší chuť i větší výživnost.
Když se dítě v noci často budí na mléko, pak nastává čas na večerní kaše. Opět je vhodné začít jednodruhovou, „počáteční“ kaší a postupně můžete dítěti nabídnout širokou škálu chutí, jakou kašičky nabízejí. Postupně také začneme zavádět lepek, nejprve v malém množství, např. kousek chleba nebo pečiva (minimálně den starého, kvůli nadýmání), časem lze zvýšit dávky. Vhodná příloha, kterou děti milují, je například kuskus.
Maso by mělo dítě dostávat šestkrát týdně, nejprve cca 20g denně, postupně až 35g za den. Sedmý den nahradí maso vařený žloutek. Nechcete-li ho denně vařit, stačí si předem připravit uvařené a rozmixované maso do kostiček na led a zmrazit. Zeleninu a přílohu raději vařte každý den čerstvou. Nebo samozřejmě můžete výživy koupit hotové. To už je na každé z nás. A také na našich potomcích. Někomu totiž lépe chutná jídlo „uvařené od maminky“, jiný upřednostní hotovu výživu ze skla.
A ještě jedna věc: byť je kojení pro děti důležité, není dobré plně kojit déle než do zmiňovaného půl roku. V té době už mateřské mléko nedokáže zajistit všechny potřebné živiny pro rostoucí organizmus. To však neznamená, že nelze doplňkově kojit třeba do dvou let, pokud to mamince i dítěti vyhovuje.
Jak poznám správnou teplotu jídla?
To, co nám dospělým připadá „studené“, může našemu potomkovi spálit jazyk. Děti jsou na teplotu pokrmu citlivější. Proto můžeme zkusit, podobně jako u mléka, dotknout se hotového příkrmu spodní částí zápěstí. Pokud nás to nepálí ani nestudí, pak je teplota pro kojence tak akorát.
Tipy pro „první lžičku“:
– Pro první lžičky je dobré vybrat si čas, kdy není dítě příliš unavené, ani příliš hladové. Může to být cca o půl hodiny dříve, než by dostalo svou běžnou polední dávku mléka.
– Nejlépe je mít dítě při krmení na ruce, v půl roce ještě neumí samo sedět a dětská jídelní židlička by ho jen zatěžovala. Alternativou je například dát ho do autosedačky (nejlépe s potahem proti zašpinění).
– Cukr ani sůl by dítě nemělo vůbec ochutnat během prvního roku života. Děti totiž přirozeně tíhnou ke sladké chuti. Proto je také lepší začínat dříve se zeleninovými příkrmy, než s ovocnými.
– Postupně je třeba zvyšovat hustotu pokrmů, nejprve mixovat a kolem osmého měsíce (podle snášenlivosti jednotlivého dítěte) lze stravu začít mačkat. Okolo devátého až desátého měsíce už by dítě mělo zvládat i větší kousky, které dostane do ruky.
 (1).png)
