7 tipů pro rodiče, kteří chtějí mít šikovné děti

Že k podpoře talentů svých potomků potřebujete odmala rozvrh hodin? Na to zapomeňte! Malé děti se učí vášnivě rády, ovšem jen když samy chtějí, a už vůbec ne pod tlakem. Odborníci na základě poznatků z výzkumu doporučují rodičům následující:

Zpívat, tleskat, bubnovat
Hudba nejen zlepšuje náladu a povznáší mysl, ale také přispívá k rozvoji řeči. Protože skrze melodii a rytmus se děti snáze seznamují s jazykem. Proto také mají tak rády všelijaké veršovánky nebo motorické říkanky s prsty. Kromě toho, kde se v rodinách zpívá, tam se daří svornosti a pocitu sounáležitosti.

Počítat lžíce na stole
Jakmile pochopíme základní počty, mnohé je v životě snazší. Trénovat počítání lze docela nenápadně. Příklad: Je nás doma pět. Kolik lžic, vidliček a nožů musíme dát k obědu na stůl?

Co nejčastěji vyjet do přírody
Kameny, bláto, větve – v kontaktu s přírodními materiály se dětem probouzejí doslova všechny smysly. Děti, které žijí na venkově, mají k přírodě blíž, ale ve městě je třeba si připomínat, že děti potřebují jednoduše ven! A tak s kočárkem raději než do kavárny vyrazíme do parku…

Pozorovat
Proč se cukr v čaji rozpustí, ale písek nikoliv? Proč plavky uschnou dřív než župan? Malé děti pochopitelně nejsou schopny takové věci pochopit z teoretického hlediska, přesto na podobné zajímavosti jako rodiče stále upozorňujme, jen ať děti tuší, jak to na světě chodí. Až budou mít pak ve škole fyziku či chemii, podobné ze života odpozorované postřehy se jim budou velmi hodit.

Podpořit děti, aby věci zkoušely samy
Prvním krokem je pozorovat. Ale hned poté by měla být možnost vyzkoušet si to. V kuchyni či na zahradě – pokud to jen trochu jde, dopřejme dětem možnost pomáhat nám. Samozřejmě za předpokladu, že to pro ně nebude nebezpečné.

Podpořit děti, aby samy ukazovaly či vysvětlovaly
I my dospělí hodně pochopíme, když to, o co nám jde, zkoušíme sami vysvětlit. U vysvětlování malým dětem se nabízí příležitost také pro starší sourozence: Starší mladšímu může ukázat, jak se staví věž z kostek nebo jak se válejí sudy. A rodiče mohou jen z dálky a s úsměvem přihlížet…

Učit se uvolněně a s lehkostí
Ještě jednou na závěr zdůrazněme, že nejmenší děti nepotřebují k učení žádnou vnější motivaci. Chtějí se učit jen tak, mají to doslova v genech. Ale neučí se všechny stejně a neučí se všechny ve stejném čase. Příklad: Že se ostatní děti ze školky budou učit lyžovat v lyžařské školičce, jen vaše dítě se tomu brání? Není důvod mu nevyhovět. Třeba vám místo toho během jednoho odpoledne namaluje nádherného rytíře. Pokud to jde, upřednostněte činnost, pro kterou se nadchlo samo dítě. Vždyť je toho tolik, co se musí naučit. A na pořadí skutečně nezáleží.