Kneippova metoda je vhodná i pro děti!

„Vše, co potřebujeme, abychom byli zdraví, pochází z přírody…“ – řekl před mnoha lety Sebastian Kneipp. Podívejme se na jeho odkaz dnešníma očima. Co můžeme z jeho učení použít?

Pokud si dnes přečteme zásady zdravého životního stylu podle faráře Sebastiana Kneippa, možná budeme překvapeni tím, jak jsou nadčasové a i pro nás v současnosti použitelné. Pravda, šněrovačky již nenosíme, ale například dámy mnohdy sáhnou po stahovacím spodním prádle. Inu, nedělají nejlépe… A co tedy dělat:

● jíst prostá jídla, bez zbytečného koření a ochucovadel
● neholdovat kvasným nápojům, neboť alkohol spíše škodí, než pomáhá
● často a vydatně větrat
● vyhýbat se úzkosti a strachu, které mohou započatou chorobu jen zhoršit
● nenosit vysoké podpatky, jež ničí klenbu nohy a přispívají k úrazům
● vystříhat se nošení šněrovaček – módnímu prostředku bránícímu přirozenému vývinu těla, vedoucímu k potratům, deformaci dítek a zakrslým játrům
● oblékat se tak, aby krev mohla do všech částí těla volně proudit (nezahalovat krk škrtícími nákrčníky a šálami)
● bránit se zchoulostivění (např. nošením rukavic bez ohledu na počasí)
● otužovat se (chozením naboso v rose, sněhu, mokrém kamení, poléváním kolen…)

Přitom tak proslavená Kneippova metoda je neuvěřitelně prostá a hlavním a jediným léčebným prostředkem je obyčejná voda. Zásadní je, že pacient střídá různě teplou vodu. Od horké až po studenou a tím ovlivňuje teplotu svého těla, zlepšuje se krevní oběh, látková výměna, posiluje nervový a imunitní systém.
Samotný Kneipp za nejpřirozenější prostředek k otužování považoval chůzi naboso. Ale například ve sněhu radil chodit pouze tehdy, pokud byl zbytek těla dostatečně zahřátý. Po chůzi například ranní rosou zase doporučoval nohy omýt, osušit a následně obléknout do suchého.
Co se týče malých dětí, radil maminkám otužovat děti od nejútlejšího věku. Jako nejvhodnější doporučoval ponořit po teplé koupeli dítě na dvě až tři vteřiny do studené vody a následně pečlivě osušit.
To, že jeho metoda funguje, nakonec dosvědčuje i to, že je již přes sto let jednou ze základních součástí lázeňských léčeb (hydroterapie či balneologie), ale také bylinkářství či dnes tak módního výživového poradenství.